Co je Plus test a video rozhovor s jeho ředitelem

Mám pro vás jedno zajímavé video. Je to rozhovor s ředitelem švédského Plus Testu, respektive s manažerem testovací laboratoře švédské dopravní organizace VTI, Tommym Petterssonem. Mimo jiné v něm vysvětluje, jak Plus test hodnotí autosedačky. Video je v angličtině se španělskými titulky, hlavní myšlenky najdete níže i v češtině.

Na začátku mluví Tommy Pettersson o historii VTI, že začali s testování ve 40. letech. Autosedačky proti směru jízdy se ve Švédsku objevily poprvé v roce 1964. V následujícím roce začali se sběrem dat pro budoucí PLUS test, který se stal povinným v roce 1975 pod jménem T-approval a fungoval až do roku 2008, kdy ho Evropská unie zakázala (musí být jednotné předpisy pro členské státy), a byl nahrazen evropskou normativou ECE. A tak vytvořili nové testování, které je pouze dobrovolné - PLUS test. Odkud čerpá Plus test údaje pro limit síly působící na krk? Je to tento report 514 z roku 2008 (odkaz zde nebo zde) 

Další otázka je, jestli Plus test udává hodnocení jako např. ADAC testování, jestli říká, že některé autosedačky jsou lepší než jiné? Ne, Plus test tak nefunguje, Plus test dává jen pozitivní hodnocení autosedačkám, které jsou bezpečné. Kdyby to bylo jinak, lidé a hlavně média by se zaměřili na ty negativní věci, ale myšlenkou Plus testu je být pozitivním označením. Takže když vybíráte autosedačku, měli byste hledat dobrou sedačku, která prošla Plus testem a prošla ECE testováním.

Je ve Švédsku povinné cestovat proti směru jízdy? Ne, není. Ve Švédsku ale znali autosedačky proti směru jízdy už velmi brzo a jediné autosedačky, které si mohli koupit, byly protisměrné, protože jenom ty prošly původním testem T-approval. Takže oni začali správně, začali proti směru. 

Jsou autosedačky proti směru jízdy nebezpečné při nárazu zezadu? Ne, ony jsou na to testované při schvalování podle ECE normy. Oproti tomu sedačky po směru jízdy neprochází testy nárazu zezadu, takže se neví, co se s nimi stane. Navíc obvykle při zadním nárazu je rozdíl rychlostí malý, takže se většinou nestane nic nebezpečného. A náraz zezadu je mnohem méně častý než zepředu. Nejvíc nebezpečný je podle Tommyho Petterssona boční náraz, protože vepředu a vzadu jsou deformační zóny, ale z boku ne. Ve Švédsku mají projekt Vision Zero s cílem (mimojiné) nulového počtu nehod, při nichž zemře dítě. Za posledních roky jsou to jen 2 až 3 takového nehody za rok. I když i jedna by byla moc.

Poslední otázka, kdybyste měl přesvědčit rodiče 15 měsíčního dítěte, aby ho vozili proti směru jízdy, co byste jim řekl? Použil bych těžkou helmu. To je velmi jednoduché a řekne to všechno důležité. Protože dítě není zmenšený dospělý. U dospělého člověka hlava tvoří kolem 5 % váhy těla, u jeden a půl ročního dítěte je to 25 %. S touto helmou dospělý jasně pochopí, jak těžká je ta dětská hlava. A když se zeptá dospělého, který má na sobě tuto helmu, jestli nastoupí do auta a půjdou se projet? A co kdyby měli nehodu? 100 % dospělých řekne "ne, já nechci na silnici." Jednoduché, ale funguje to. 

Video a rozhovor jsou dílem španělského projektu Acotramarcha.com

Co je nového

Zdravím Vás všechny po delší pauze, která u nás byla plná novinek. Hned Vám řeknu, co se dělo. Jen se chci omluvit za nečinnost na blogu, ale vězte, že pochopíte důvody a že už bude líp. 

Tak nejprve jsme se po pěti letech života odstěhovali ze Španělska. Rozprodali jsme nábytek, sbalili jsme 15 krabic, (které nám naštestí odvezl jeden hodný český kluk dodávkou až do Česka,) odnesli jsme několik krabic na charitu a vyhodili jsme asi tak tři kontejnery nashromážděných zbytečností. A bylo to. 

Prázdniny jsme strávili v Česku, hezky s rodinou a kamarády. Cestovali jsme, vyráželi jsme na výlety a užívali jsme si krásy rodného kraje. Třeba tak, že jsme si koupili týdenní síťovou jízdenku na vlak a jezdili jsme pořád vlakama. No uteklo to rychlostí blesku. 

Na začátku práznin jsem také zjistila, že jsem těhotná. První trimestr proběhl v tajnosti, kdyby náhodou něco, ale miminko i břicho rostou a rostou. Nicméně první trimestr mi dal docela zabrat, a to hlavně únavou. Takže jsem spala kdykoliv, kdy spal Eduard. A nějak jsem si na to zvykla a pořád to tak máme, i když už jsem v půlce těhotenství. 

Aby toho nebylo málo, na konci září jsme se přestěhovali do Belgie. Drahý tu dostal práci, tak jsme tu. Máme krásný byt, v kterém však nic není. Tak postupně vybavujeme, sháníme věci z druhé ruky a zařizujeme. Hned první den jsme dojeli do Ikey a koupili 3 matrace, spíme na zemi všichni vedle sebe. Obývák je tak velkej, že nevíme, co tam vlastně dáme, vždycky jsme řešili problémy malých bytů, jestli se to tam vůbec vejde a kam, přesně na centimetry. Teď se nám teprv po dvou týdnech podařilo zbavit se ozvěny a mám podezření, že je to tím sušákem na prádlo, co tam teď stojí... 

Naštěstí jsme tu objevili kulturu blešáků, hned druhý den byl jeden velikej hned tady u nás. Tam jsme pořídili spoustu věcí za super ceny, tak jsme další víkend našli další v okolních vesnicích a moc se nám to líbí. Jsou to obyčejní lidé, co prodávají to, co už nepotřebujou. Mají tam i hračky, takže to baví i Edu a naše sbírka aut se rozrůstá. 

Tak to jsou naše životní novinky. O novinkách na blogu to bude příště, musím totiž ješte popracovat na něčem, co chystám... Už brzy Vám to všechno ukážu.