Autosedačky | nová skupina na Facebooku

Založila jsem novou skupinu na Facebooku o autosedačkách proti směru jízdy. Jmenuje se Děti proti směru a najdete ji zde. 

Proč skupina? Jednak na námět čtenářů a jednak si myslím, že taková skupina v českém internetu chybí a měla by tam být. Musíme to šířit do světa. A taky abychom mohli sdílet své zkušenosti, tipy a zážitky. A abychom viděli, že nejsme jediní, kteří vozí děti proti směru jízdy.

Takže přijďte mezi nás, všichni jste vítáni. 

Kojící svršky | DIY úprava šatů na kojení

Mám tu pro vás první ukázku toho, jak normální šaty upravit tak, aby v nich šlo kojit.

Známe to všechny. Někdy se do nějakého kusu oblečení prostě zamilujete. Stalo se to i mě v případě těchto džínových šatů. Na kojení jsou naprosto nevhodné, není tam sebemenší přístup ke zdroji. Nejde nic vytáhnout ani stáhnout. Ale když jsem se do nich zamilovala a navíc byly v Zaře ve slěvě za 6 euro, tak jsem nemohla dělat nic jiného, než vzít je sebou. 

Pak jsem samozřejmě potřebovala vymyslet, jak to teda udělat, aby v nich šlo kojit. Už jsem se totiž viděla, jak někde ve městě vytahuju šaty ke krku, až Eduard spadne na hlavu nebo tak něco a bude potřebovat mlíko na uzdravení. Jistě by to byla zábava.

Takže jsem vzala nůžky a na ramenou jsem je rozstřihla. Chtěla jsem je šetrně rozpárat, ale nešlo by to, stejně bych musela stříhat ten lem. A když byly rozstřižené, tak jsem vymýšlela, co s nima. Nakonec jsme vymyslela patentky a kus starých džínů.

Ze starých džínů ze sekáče jsme ustříhla obdélník 12x10 cm, přeložila jsem ho podél kratšího rozměru lícovou stranou dovnitř a sešila jsem delší okraje k sobě. Vznikl tunel, který jsem otočila, a jeden kraj jsem založila zvenku dovnitř (1 cm) a zvenčí zašila. Mám hezký džínový obdelník o rozměrech 4 x 8 cm na jednom konci otevřený.

Do toho otevřeného konce jsem vložila zadní část šatů a přišila. Přední část šatů jsem olemovala tmavě modrou páskou (Pásku přeloženou podélně na čtyřikrát jsem zašila z rubu na jednom konci, podle šatů jsme si naměřila délku, tam jsem zašila druhý konec pásky, ostřihla okraje a převrátila na líc.) 

A pak už jsem jen přibyla patentky. Chce to trochu vyměřování a nechtěly mi držet na dvojité látce šatů, na obdelníku naštěstí držely, ale doporučuju vyzkoušet předem. A taky nedělejte ten obdélník moc dlouhý, pak se kroutí výstřih, já jsem nakonec ještě zkracovala posunutím patentků na šatech o trochu níž.

Jak upravit normální šaty na kojení. Snadné a účinné.

Co na ně říkáte? Nejsem žádná profesionální švadlenka, ale mám šití ráda, protože tím snadno vyrobíte úplně novou věc. A moje nové šaty se mi moc líbí! Kojící zkouškou prošly a patentky zatím vypadají uživatelsky přívětivě. Mám v plánu další úpravy a přestavby normálního oblečení na kojící, budou tu již brzy. A když budete chtít, přijďte za námi do facebookové skupiny Dá se v tom kojit? - odkaz zde.

Autosedačka proti směru jízdy a náraz zezadu

Jedna čtenářka mě svou otázkou přivedla k napsání článku o tom, jak je to s autosedačkami proti směru jízdy a nárazem zezadu. Tak se na to podíváme.

Zdroj obrázku zde.

Statistika

V tomto článku (odkaz zde) je statistika, jak často dochází ke zranění u různých typů nehod podle místa nárazu:

• čelní 51%
• boční 17 %
• zadní 9 %
• neznámý 23 %

Čelní a boční náraz jsou tedy nejčastějším typem nárazu. V těchto nehodách jsou autosedačky proti směru jízdy mnohem bezpečnější než po směru (více v mém článku zde.) Takže i kdybychom zůstali jen u této statistiky, je lepší sedačka proti směru jízdy. 

Fyzika - rozdíl rychlostí

Teď se podíváme na to, co se děje, když už k zadnímu nárazu dojde. Tyto nehody se obvykle stávají v mnohem menších rychlostech než čelní srážky. Respektive když jedou dvě auta proti sobě, jejich rychlosti se při srážce sčítají (př. dvě auta se čelně srazí, když jedno jede 100 km/h a druhé 60 km/h, je to stejné jako by jedoucí auto vrazilo do stojícího rychlostí 160 km/h.) Kdežto když se srazí auta, které jedou stejným směrem, jejich rychlosti se odčítají (př. auto jedoucí 100 km/h vrazí zezadu do auta jedoucího 60 km/h, je to stejné jako by jedoucí auto vrazilo do stojícího rychlostí 40 km/h.) Nižší rychlost, méně vážná nehoda (zpravidla).

Více fyziky - čas zrychlení/zpomalení

Co se stane s autem po nárazu? Když auto do nečeho vrazí čelně, zastaví se během setin sekundy. Jede třeba 100 km/h a během setiny sekundy stojí. Čím rychleji se auto zastaví, tím větší je síla srážky. Ta síla, která působí na pasažéry, na dítě, na jeho hlavu. 

U zadního střetu se však to přední jedoucí auto většinou nezastaví, ale poskočí dopředu tím, jak ho to zadní auto postrčí. A pak buď jede dál nebo se zastaví, ale ten čas, ve kterém dojde ke zpomalení, respektive ke zrychlení, je mnohem delší než u čelní srážky, můžou to být třeba dvě vteřiny nebo i déle. Tím pádem síla působící na dítě je mnohem menší. 

Pro představu, stejného efektu jako u čelního střetu dojde u zadního střetu jenom v případě, že hodně rychle do něčeho nacouváte. A to se nestává tak často. Nebo prostě couvejte radši pomalu...

Kde je hlava

Pokud jde o o samotný náraz zezadu, autosedačky proti směru jízdy mají obrovskou výhod v tom, že hlava a tělo dítěte jsou víc uprostřed auta, dál od místa nárazu, dál od těch plechů, které se můžou pomačkat a poranit dítě. Podívejte se na reálný příběh a fotky z nehody, kdy přesně tahle vzdálenost zachránila dětskou lebku. Odkaz zde.

Závěr

• I když vám může připadat, že čelní náraz se sedačkou po směru je stejný jako zadní náraz se sedačkou proti směru, není to pravda. 
• Statisticky je mnohem větší pravděpodobnost zranění u čelního a bočního nárazu než zadního. A tam jsou autosedačky proti směru jízdy o hodně bezpečnější.
• Když už dojde k nárazu zezadu, je dítě v protisměrné sedačce chráněno tím, že má hlavu a tělo víc uprostřed auta a dál od plechů, které se doformují a mohly by ho zranit.

Španělsko | Jídlo a čas

Pokračujeme v seriálu ze španělského života. Jistě jste už slyšeli, jak jsou Španělé v pohodě, nic neřešej, berou všechno tak, jak to plyne. Když žijete jinde než na plážové promenádě, není to tak poznat.

Rozhodně jsou otevřenější než lidé v Česku, na ulicích si povídají i s cizíma lidma, po dětech jdou jako diví, dokonce mladí kluci komentujou, jak je to dítě blonďatý a jak má modrý oči. Sousedi si povídaj, prodavačky si s vámi povídaj, lidi se psama, lidi s dětma, bez dětí, všichni. Často dostanete rady do života zcela zdarma a zcela bez vyžádání. Hlavně ohledně dětí jsou tu experti na každém rohu. Nicméně přes veškerou svoji komunikativnost a pohodu jsou Španělé děsně konzervativní. Hlavně co se týká jídla a času. Některé věci se prostě nemění. Nikdy.

Článek o jídle prokládám Edovou etudou se rtěnkou.

Rozvrh hodin na jídlo je následující: snídaně po probuzení, dopolední svačina v 11, oběd ve dvě, spaní do pěti, svačina v šest, večeřě v deset. To jsou naprosto pevné časy a pro všechny. Restaurace mají otevřeno 13:30-16:00 a pak od osmi do půlnoci, mezitím mají zavřeno buď celé restaurace nebo minimálně kuchyň. Takže když dostanete hlad v pět, jste namydlený, protože prostě všichni kuchaři v celý zemi zrovna spěj.

Tady to vypadalo, že ji sežere.

Taky druhy jídla jsou tu pořád stejný, většina restaurací se španělskou kuchyní má úplně stejnou nabídku. Smažené brambory, smažené sepiové kroužky, šunku a sýr. A pak jsou také jídla rozdělené na ty, které se jedí jenom v létě a jenom v zimě. Například v zimě se jí vývar, v jednom hrnci se vaří 5 druhů masa, zelenina, cizrna, brambor jí se to pak týden jako maso s bramborem, jako polívka, jako zelenina třeba s těstovinama a zbytky se namelou a zmaží se z nich koule. Skvělé jídlo na celý týden. Ale nikoho by ani nenapadlo tohle vařit v létě. Na jaře zmizí z obchodů směs masa na vývar a nahradí ji směs masa do rýže. 

Po jídle povinně přichází káva a dezert. Když si můj drahý český manžel objedná po tom, co dojeld jídlo, ještě jedno pivo, všichni na něj koukaj, jako by spadl z višně. Barbarství! A po obědě se jde na gintonic, ne jakýkoliv drink, ale gintonic. A tak to funguje i po večeři, včetně té kávy, třeba o půlnoci. A pak prý jdou na ten gintonic a potom na diskotéku, která začíná v pět. Jako fakt. V takovou hodinu by mě tam nikdo nedostal. Já ráda spím.

Jídlo pro děti je kapitola sama pro sebe. Tak třeba ještě předtím, než dětem narostou zuby, dostávají už ke svačině sušenky, takové ty suché sušenky bez náplně. Když jsme tu kolegyním matkám říkala, že mi to připadá divný, vůbec nechápaly, co to plácám, a to včetně biomatek. Do dvou let věku se to změní na čipsy, na nich taky není nic špatného, vždyť brambory jsou přece zelenina. Taky párek je tu považován za ideální jídlo pro děti. Když ono jim to tak chutná! 

Dobře to dopadlo. Rtěnka se rozpadla a Eda šel do vany.

No nic. Všechny tyto jídelní výstřelky jsou však vyváženy tím, že láhev dobrého vína stojí dvě eura. To pak člověk sní v podstatě cokoliv, když se to dá tak důkladně spláchnout. A děti pijí běžně jenom vodu, to je taky šlechtí.