Z cest | Severní Španělsko

Picos de Europa

Picos de Europa

Picos de Europa, naše ranní vycházka

Už jsme dlouho nikde nebyli. Na poslední velké cestě jsme byli před čtyřmi měsíci. A minulý týden se to zrovna tak sešlo, na severu mělo být hezky, a tak jsme vyrazili. V pondělí jsme si našli ubytování a v úterý ráno jsme jeli. Ujeli jsme 2500 km za 6 dní a bylo to skvělý. Eduard tentokrát strávil většinu cest v autě, když zrovna nespal, s tabletem. Nejsem na to pyšná, ale přiznávám to. Dokonce nechtěl vystupovat, ujeli jsme třeba 800 km za den a to dítě skoro plakalo, že chce jet ještě autem. Tak to uděláme tak, že teď po návratu bude doba temna, bez tabletu, aby se ten vypálenej mozek trochu zahojil. Takže zpátky k cestě:

Den první

Z Valencie jsme jeli do Logroňa, malého města ve vinařské oblasti La Rioja, prošli jsme se, viděli jsme sochu koně, který je ve Španělsku slavný pro velikost svých varlat. Dali jsme si nějaké dobroty v jednom (jediném otevřeném) pouličním baru a jeli jsme dál. Večer jsme dorazili do domečku, co jsme si našli. Tady je odkaz a doporučuju ho všema deseti. Je to v horách, posledních 8 km je silnice jen pro jedno auto a z toho poslední 2 km jsou bez asfaltu. Když máte za sebou 800 km, tak se ten poslední úsek zdá o hodně delší... Ale stojí to za to. Domeček malý, ale krásný, s krbem a se vším, co je potřeba. Včetně topení (a to není ve Španělsku samozřejmost!) Navíc pan majitel tam má i bar a sám tam bydlí, když cokoliv potřeba, je tam. No byli jsme fakt nadšení.

Náš domečekv Picos de Europa

Sousední dům pro čtyři a Eduard jak si užívá kaluže.

Výhled z našeho ubytování.

Pohled od posledních sousedů.

Náš výhled z okna na poslední sousedy.

Výhled do kraje směrem k moři

Den druhý

Bylo hezky. Slunce a teplo. A to se tam v horách jen tak nevidí, tak jsme toho museli využít. Nejdřív jsme vyrazili na vyhlídku, prošli se vesničkama a pak jsme vyjeli k jezerům Covadonga. V létě a o Velikonocích se tam nesmí vlastním autem, jezdí tam jen minibusy a parkuje se dole v Covadonze. My jsme byli mimo sezónu, tak jsme vyjeli až úplně nahoru a nakonec. Tam bylo tak krásně! Šli jsme na tůru kolem hory mezi jezery, bylo to těsně pod hranicí sněhu, několikrát jsme šli sněhem. Naše dítě sníh moc nezná, nejdřív na něj nechtěl šahat, že studí, a pak jsme ho odtamtud skoro nemohli dostat. trasa měla asi 5 km, Eduard šel víc než půlku pěšky, zbytek v nosítku (mimochodem kočárek jsme za celou cestu ani nevytáhli z auta.) Byla to krása.

Jezera Covadonga

Den třetí

Ráno se to stalo. Mrholilo, pře domem byla mokrá dlažba a mohké kameny. Zrovna jsme vyráželi na ranní procházku po okolí. Už jsme zamykali, jen jsem šla vrátit dovnitř lopatku. Uklouzla mi na kameni vnitřní noha v zatáčce a upadla jsem hlavou na dlažbu. Jako když kácí strom. Bam. Rána jako kůň, během vteřiny mi vyskočila obří boule jako v kresleném filmu. Naštěstí jsem neomdlela, nezvracela, viděla jsem normálně, tak jsme nejeli do nemocnice, konzultovali jsme to s našimi lékaři na telefónu, dala jsem si klid na lůžku, kdy mě začala bolet i ruka na kterou jsem spadla. Krev z boule se mi vylila kolem oka, takže mám monokl a lidi si šeptaj, že mě určitě manžel bije. Nebije. A ani takovou sílu nemá, aby mi tohle udělal. No drama to bylo. Takže jsme měli klidový den jen s odpolední procházkou po okolí.

Den čtvrtý

Už jsem se mohla normálně hýbat, tak jsme pokračovali v cestě k dalšímu ubytování. Stavili jsme se na vyhlídce Mirador del Fitu, odkud je krásně vidět celé pohoří Picos de Europa, když je hezky. Nebylo hezky. Jeli jsme přes Oviedo, moc se nám líbilo, je to město v horách a zeleni. Vyjeli jsme na kopec nad městem, z kterého byl krásný výhled do kraje. Dál jsme jeli do Leónu, prošli jsme centrum, ale kromě katedrály (kam jsme se psama samozřejmě nemohli,) tam není nic moc zajímavého. A tak jsme navečer dorazili do vesničky Padrollán u Ponferrady, kde jsme měli apartmán v přízemí přímo na náměstí. Šli jsme se projít po okolí, kluci hráli fotbal na náměstí, úplná vesnická idylka.

Vyhlídka Mirador del Fitu a pohoří Picos de Europa

Mirador del Fitu a déšť.

Tady vpravo dole jsme bydleli ve vesničce Padrollán.

To je celá vesnice.

Náš výhled, bydleli jsme úplně v centru.

Okolí vesnice.

Den pátý

Ráno byl trochu mrak, tak jsme vyrazili do měst. Byli jsme v Ponferradě, kde je templářský hrad (dovnitř se se psy nesmí), potom ve městě Astorga, kde jsou hradby, katedrála a Gaudího palác, a pak jsme jeli do vesničky Castrillo de los Polvazares, kde žili dlouho izolovaní Maragatové, vypadá to tam jak před 100 lety a je to moc hezké. Dali jsme si tam k obědu slavné Cocido Maragato, neboli maragatský vývar, bylo to děsně dobrý! Všechno se to vaří v jednom hrnci, nejdřív nám přinesli mísu plnou masa sedmi druhů, potom mísu s cizrnou a zelím a nakonec tu tekutou část vývaru s nudlemi. Samozřejmě nakonec ještě dezert. Naštěstí nám dali zbytek sebou, měli jsme to dvě další jídla my i psi. Navečer jsme ještě jeli na vyhlídku na Las Médulas, to jsou bývalé povrchové doly zlata s červenými skálami a útesy a jeskyněmi. Z té vyhlídky je to fakt hezké.

Ponferrada

Castrillo de los Polvazares

Castrillo de los Polvazares

Čekání na oběd

Cocido Maragato, 7 druhů mas a talíř s cizrnou a zelím. Správnš se má jíst nejdřív maso samotný a až potom cizrna a zelí, ale to fakt nešlo.

Las Médulas z vyhlídky Mirador de Orellán

Las Médulas ve večerním slunci.

Den šestý

Ráno jsme ještě vyrazili znova na Méduly, bydleli jsme blízko, tak jsme se tam chtěli projít. Když jsme byli v půlce jedné trasy mezi skálami, začalo děsně foukat a pršet a byla zima, takže jsme běželi zpátky k autu. A už jsme jeli zpátky domů. Cestou jsme se stavili v Ávile, která má hradby s 88 věžemi kolem celého města. A pak domů. Bylo to skvělé, nás to cestování opravdu baví. A Španělsko je obrovské a je tu pořád co objevovat.

Procházka v Las Médulas.

Mezi Médulami.

Byla zima.