Autosedačky | Spravné utažení pásů

Jedna ze základních věcí , kterou se u autosedaček musíme naučit, je jak správně utáhnout pásy. Mám pro vás hezké video, kde je jasně vidět postup.

Zaprvé je potřeba pásy utáhnout při každém usazení dítěte do sedačky. Ne že je jenom nandáte a zacvaknete a potom zase sundáte. Při vystupování pásy povolíme a pak rozepneme, při nastupování je zacvakneme a utáhneme.

Titulky videa jsou španělsky, tak si to nejdřív probereme. Na začátku ukazují, jak se utahuje tříbodový pás. Jednoduše se zatáhne a je to. Pokud se dá pás chytit mezi prsty, potřebuje víc utáhnout. U pětibodového pásu však, když uděláte stejný pohyb, tak se neutáhne pořádně ta část okolo nohou, tam zůstane pás volný. Takže je potřeba nejdříve utáhnout pásy kolem nohou, pevně držet a až pak utáhnout utahovacím popruhem.

Tady je ještě jedno video v angličtině, kde to paní vysvětluje. Používá hrudní sponu, která je v USA součástí každé sedačky s pásy, slouží k tomu, aby se dítě nevyvlíkalo z pásů a aby mělo pásy ve správné pozici. Mimo jiné paní taky zmiňuje, že v autosedačce proti směru jízdy má pás začínat NA a nebo trochu POD úrovní ramen. U autosedaček po směru jízdy pás začíná NA nebo trochu NAD úrovní ramen.

Jak to děláte vy? Jak zapínáte a utahujete pásy? A víte, kde začínají pásy vašeho dítěte?

Španělsko | Líbání

Mám tu nový seriál. Za chvíli se budeme stěhovat ze Španělska pryč. Strávili jsme tu skoro pět let, a tak se s vámi podělím o některé postřehy. O věci, které poznáte jenom když tu žijete. Když jste jedním z nich, začlenění do běžného života... A začneme líbáním.

Fotky jsou z našeho oblíbeného parku Puerta del Mar ve Valencii. Je tam takhle obří fíkus.

Teda ne přímo líbáním ve francouzském stylu, ale pusinkováním. Mlask mlask. Španělé se zdraví dvěma pusami na tváře, nejdřív na pravou a potom na levou. Například Italové to dělají naopak, první pusa je na levou, takže když prijede Ital do Španělska, často dochází k pusám na pusu nebo ke srážkám nosy a tak. Osobní zkušenost.

Pusy si dávají ženy s ženami a muži s ženami. Muži s muži si podávají ruce, pokud to nejsou fakt dobří kamarádi, kteří se rádi pusinkují. Je to normální věc, všichni jsou na to připravení a všichni to očekávají. Když vás někdo představí svému kamarádovi, když se sejdete s kamarády, s rodinou, se šéfem a tak. 

O čem ale skutečně chci napsat, že tohle pusinkování se tu vyžaduje i po dětech a to ještě ve větším kalibru. "Jo ty chceš podat pití? Tady to máš, ale nejdřív besito! Pusu!" Jako chápete to? To je normální sexuální obtěžování, ale pro ně je to úplně normální věc. Příklad ze života: Každé ráno chodíme na procházku se psama a tak dvakrát týdně se stavujeme v pekárně pro chleba. Eduard dostane rohlík zadarmo, už mu ho paní podává, ale na poslední chvíli ucukne a řekne "Besito!" A vyžaduje pusu na tvář. 

Většinou stačí říct, že my to tak neděláme. Nebo že pusy se nevyžadují, pusy se dávají, když někdo chce sám od sebe. Ale je to hrozně nepříjemný, že to vůbec chtěj! (Do pekárny už skoro nechodíme, měla jsem to paní říct už poprvé, když to po něm chtěla.) Když byl Eduard malé miminko a nosila jsem ho v šátku, chtěli mi ho taky pusinkovat! Nejednou jsem strkala ruku mezi rty důchodkyně a hlavu mého dítěte. 

Mezi uvědomělými rodiči se začíná šířit informace, že to není úplně oukej. Že to ty děti učí vyhovět přáním cizího dospělého, když chce fyzický kontakt a to dítě nechce. Že fyzický kontakt není žádná povinnost a dítě má právo dělat se svým tělem jen to, co chce. A ne to, co chce jakýkoliv cizí dospělý. Vždyť je to nebezpečný pro jejich budoucí život. Taky se tu hodně mluví o sexuálním obtěžování, hodně se hlídají učitelky a učitelé ve školách. Možná to spolu souvisí...

Rada do života: Trénujte doma pusu nejdřív na pravou tvář, pak na levou. Bez podání ruky, ruku můžete dát druhé osobě na rameno. A nenuťte děti do pusinek za něco. A hlídejte si svoje děti, ať je ve Španělsku nepusinkují cizí lidé. (To píšu s nadsázkou, doufám že to chápete a nebudete odhánět španělské babičky, které se k vašemu dítěti přiblíží na víc než 5 metrů. Většina jich je neškodných. Není to země plná sexuálních deviantů.)

Z cest | Severní Španělsko

Picos de Europa

Picos de Europa

Picos de Europa, naše ranní vycházka

Už jsme dlouho nikde nebyli. Na poslední velké cestě jsme byli před čtyřmi měsíci. A minulý týden se to zrovna tak sešlo, na severu mělo být hezky, a tak jsme vyrazili. V pondělí jsme si našli ubytování a v úterý ráno jsme jeli. Ujeli jsme 2500 km za 6 dní a bylo to skvělý. Eduard tentokrát strávil většinu cest v autě, když zrovna nespal, s tabletem. Nejsem na to pyšná, ale přiznávám to. Dokonce nechtěl vystupovat, ujeli jsme třeba 800 km za den a to dítě skoro plakalo, že chce jet ještě autem. Tak to uděláme tak, že teď po návratu bude doba temna, bez tabletu, aby se ten vypálenej mozek trochu zahojil. Takže zpátky k cestě:

Den první

Z Valencie jsme jeli do Logroňa, malého města ve vinařské oblasti La Rioja, prošli jsme se, viděli jsme sochu koně, který je ve Španělsku slavný pro velikost svých varlat. Dali jsme si nějaké dobroty v jednom (jediném otevřeném) pouličním baru a jeli jsme dál. Večer jsme dorazili do domečku, co jsme si našli. Tady je odkaz a doporučuju ho všema deseti. Je to v horách, posledních 8 km je silnice jen pro jedno auto a z toho poslední 2 km jsou bez asfaltu. Když máte za sebou 800 km, tak se ten poslední úsek zdá o hodně delší... Ale stojí to za to. Domeček malý, ale krásný, s krbem a se vším, co je potřeba. Včetně topení (a to není ve Španělsku samozřejmost!) Navíc pan majitel tam má i bar a sám tam bydlí, když cokoliv potřeba, je tam. No byli jsme fakt nadšení.

Náš domečekv Picos de Europa

Sousední dům pro čtyři a Eduard jak si užívá kaluže.

Výhled z našeho ubytování.

Pohled od posledních sousedů.

Náš výhled z okna na poslední sousedy.

Výhled do kraje směrem k moři

Den druhý

Bylo hezky. Slunce a teplo. A to se tam v horách jen tak nevidí, tak jsme toho museli využít. Nejdřív jsme vyrazili na vyhlídku, prošli se vesničkama a pak jsme vyjeli k jezerům Covadonga. V létě a o Velikonocích se tam nesmí vlastním autem, jezdí tam jen minibusy a parkuje se dole v Covadonze. My jsme byli mimo sezónu, tak jsme vyjeli až úplně nahoru a nakonec. Tam bylo tak krásně! Šli jsme na tůru kolem hory mezi jezery, bylo to těsně pod hranicí sněhu, několikrát jsme šli sněhem. Naše dítě sníh moc nezná, nejdřív na něj nechtěl šahat, že studí, a pak jsme ho odtamtud skoro nemohli dostat. trasa měla asi 5 km, Eduard šel víc než půlku pěšky, zbytek v nosítku (mimochodem kočárek jsme za celou cestu ani nevytáhli z auta.) Byla to krása.

Jezera Covadonga

Den třetí

Ráno se to stalo. Mrholilo, pře domem byla mokrá dlažba a mohké kameny. Zrovna jsme vyráželi na ranní procházku po okolí. Už jsme zamykali, jen jsem šla vrátit dovnitř lopatku. Uklouzla mi na kameni vnitřní noha v zatáčce a upadla jsem hlavou na dlažbu. Jako když kácí strom. Bam. Rána jako kůň, během vteřiny mi vyskočila obří boule jako v kresleném filmu. Naštěstí jsem neomdlela, nezvracela, viděla jsem normálně, tak jsme nejeli do nemocnice, konzultovali jsme to s našimi lékaři na telefónu, dala jsem si klid na lůžku, kdy mě začala bolet i ruka na kterou jsem spadla. Krev z boule se mi vylila kolem oka, takže mám monokl a lidi si šeptaj, že mě určitě manžel bije. Nebije. A ani takovou sílu nemá, aby mi tohle udělal. No drama to bylo. Takže jsme měli klidový den jen s odpolední procházkou po okolí.

Den čtvrtý

Už jsem se mohla normálně hýbat, tak jsme pokračovali v cestě k dalšímu ubytování. Stavili jsme se na vyhlídce Mirador del Fitu, odkud je krásně vidět celé pohoří Picos de Europa, když je hezky. Nebylo hezky. Jeli jsme přes Oviedo, moc se nám líbilo, je to město v horách a zeleni. Vyjeli jsme na kopec nad městem, z kterého byl krásný výhled do kraje. Dál jsme jeli do Leónu, prošli jsme centrum, ale kromě katedrály (kam jsme se psama samozřejmě nemohli,) tam není nic moc zajímavého. A tak jsme navečer dorazili do vesničky Padrollán u Ponferrady, kde jsme měli apartmán v přízemí přímo na náměstí. Šli jsme se projít po okolí, kluci hráli fotbal na náměstí, úplná vesnická idylka.

Vyhlídka Mirador del Fitu a pohoří Picos de Europa

Mirador del Fitu a déšť.

Tady vpravo dole jsme bydleli ve vesničce Padrollán.

To je celá vesnice.

Náš výhled, bydleli jsme úplně v centru.

Okolí vesnice.

Den pátý

Ráno byl trochu mrak, tak jsme vyrazili do měst. Byli jsme v Ponferradě, kde je templářský hrad (dovnitř se se psy nesmí), potom ve městě Astorga, kde jsou hradby, katedrála a Gaudího palác, a pak jsme jeli do vesničky Castrillo de los Polvazares, kde žili dlouho izolovaní Maragatové, vypadá to tam jak před 100 lety a je to moc hezké. Dali jsme si tam k obědu slavné Cocido Maragato, neboli maragatský vývar, bylo to děsně dobrý! Všechno se to vaří v jednom hrnci, nejdřív nám přinesli mísu plnou masa sedmi druhů, potom mísu s cizrnou a zelím a nakonec tu tekutou část vývaru s nudlemi. Samozřejmě nakonec ještě dezert. Naštěstí nám dali zbytek sebou, měli jsme to dvě další jídla my i psi. Navečer jsme ještě jeli na vyhlídku na Las Médulas, to jsou bývalé povrchové doly zlata s červenými skálami a útesy a jeskyněmi. Z té vyhlídky je to fakt hezké.

Ponferrada

Castrillo de los Polvazares

Castrillo de los Polvazares

Čekání na oběd

Cocido Maragato, 7 druhů mas a talíř s cizrnou a zelím. Správnš se má jíst nejdřív maso samotný a až potom cizrna a zelí, ale to fakt nešlo.

Las Médulas z vyhlídky Mirador de Orellán

Las Médulas ve večerním slunci.

Den šestý

Ráno jsme ještě vyrazili znova na Méduly, bydleli jsme blízko, tak jsme se tam chtěli projít. Když jsme byli v půlce jedné trasy mezi skálami, začalo děsně foukat a pršet a byla zima, takže jsme běželi zpátky k autu. A už jsme jeli zpátky domů. Cestou jsme se stavili v Ávile, která má hradby s 88 věžemi kolem celého města. A pak domů. Bylo to skvělé, nás to cestování opravdu baví. A Španělsko je obrovské a je tu pořád co objevovat.

Procházka v Las Médulas.

Mezi Médulami.

Byla zima.

Svršky | Moje základní kojící výbava

V minulém článku (odkaz zde) jsem vám psala mé pohnutky ohledně oblečení pro kojící matku. A že to není jen tak. A že vám nikdo neřekne "Tohle je na kojení" u ničeho jiného než bavlněného trička přeříznutého vejpůl. A založili jsem novou skupinu na facebooku "Dá se v tom kojit?" (odkaz zde.) Dnes tu mám tedy základní přehled mojí prsodostupné výbavy, která se překvapivě vůbec neskládá z těchto triček.

Tílka

Mám hodně tílek. Jsou to tílka obyčejná, nebyly se samolepkou "kojící." Jak to nemá rukávy, tak je to totiž dostatečně pružné a flexibilní, aby to šlo stáhnout až pod prso. Nosím je v létě jen tak a v zimě jako spodní vrstvu pod cokoliv.

Mám několik tílek na široká ramínka z Tezenis (asi jsou to tyto), jsou pohodlná a levná, ale tak polovina z nich má už od prvního použití žmolky a vypadá to divně onošeně. Asi dvě to nemají, ale ty jsou asi 3 roky stará, tak možná to byl lepší materiál. Nevím, ale už si je nekoupím. Stejně tak tílka z Primarku jsou levná, ale vydrží asi tak 10 použití a pak se vyplandají nebo smrsknou. Kam půjdu pro nová tílka, to nevím.

Trička

Mám 3 trička z Bershky s výstřihem do v. Jsou dobrá, zatím drží, to pruhované mám obzvlášť ráda (taky je to na něm už vidět.) Bershka má ale posunuté velikosti a je potřeba brát věci aspoň o velikost větší než jinde. A i tak jsou dost na tělo. Pak mám tričko z H&M, které má výstřih s patentkama, to je super věc. Navíc je prý z organické bavlny, ale stejně nikdo neví, co to je a co se tomu dá věřit. Nicméně je příjemný a líbí se mi. No a dál jsem vytahala výstřih mnoha tričkům, která měla ho měla mělčí než by bylo vhodné. Nevydržely to a výstřih vypadá jako by mě za něj někdo pověsil do průvanu. Nejlepší je vodní výstřih, nařasený, je flexibilní a vypadá hezky. Mám jedno takové bezejmené tričko. Pro hlubší varianty se pod něj dá vzít třeba tílko.

Svetry

Svetry na knoflíky. Jakékoliv. Žádný jiný svetr vhodný ke kojení nemám. Nosím teď jeden oversized svetr, ke kterému jsem přišla u mého drahého ve skříni. Má malý výstřih a moje dítě to vždycky reklamuje, tady nejde mami, tak ten svetr zvedám nahoru, ale není to můj styl, padá to, nevidím na dítě, blbě se to vyhrnuje a vůbec.

Šaty

Poslední kategorií jsou šaty (kalhoty a sukně nepotřebují zvláštní kojící vlastnosti, že.) Hezké šaty na kojení můžou být na knoflíky jako košilové nebo s překříženým výstřihem. A nebo to samé jako u triček. A pak jsou další šatové triky, kterým se budeme věnovat příště.