Nebezpečí autosedaček s pultíkem

O autosedačkách s pultíkem jsem psala nedávno zde. Bylo to hlavně o nebezpečí vyklouznutí dítěte ze sedačky při převrácení auta na střechu. Provedla jsem hlubší průzkum a našla jsem další informace, které už jsou vážnější. Aby bylo jasno, nejbezpečnější je vždycky cestování proti směru jízdy. Důvody a více informací najdete v mém článku zde.

Autosedačky s pultíkem byly dříve velmi populární, ale v 90. letech skoro vymizely. V poslední době se zase vrací a jsou velmi dobře hodnocené spotřebitelskými testy. Výrobci tvrdí, že mají menší riziko zranění krku při čelním nárazu než autosedačky s pásy. Jenže podle dat ze skutečných nehod dochází u autosedaček s pultíkem ke zranění v dolní oblasti krku, přičemž figuríny Q1 (odpovídající ročnímu dítěti) při testování měří síly působící jenom na horní oblast krku. Větší bezpečnost vzhledem k úrazům hlavy nebyla prokázána. (Zdroj zde)

Vyklouznutí 

Autosedačky s pultíkem se pravidelně umisťují na prvních místech testů jako ADAC nebo dTestu. Jenže tohle jejich testování probíhá na takovém modelu auta, které je pevně připoutané k zemi na kolejnicích. Opravdové auto totiž když čelně narazí, tak se mu pak zvedne zadní část nahoru a dopředu. A v tomto momentu může dítě vyklouznout ze sedačky.

Test EuroNCAP v reálném autě

Test podle ADAC na vozíku

Tady jsou obrázky ze studie (odkaz zde) UNECE. Testovali znovu auta, která už dříve prošla testovaním EuroNCAP s nejlepšími výsledky. Podle protokolu EuroNCAP a v jejich laboratořích. A vzali autosedačky s pultíkem, které dostaly velmi dobré hodnocení ve spotřebitelském testu Stiftung Warentest (test.de), což je partner ADAC i dTestu, v roce 2013. EuroNCAP kromě čelního nárazu testuje také náraz s 40% přesahem, spotřebitelský test ne. (Reálně je častější čelní náraz s částečným překryvem než náraz celou čelní plochou.) Při tomto testu došlo opakovaně k vyklouznutí figuríny a k nárazu hlavou do stropu, podívejte se na obrázky.

Dva různé typy figurín, obě odpovídají 1,5 ročnímu dítěti.

Série obrázků s figurínou Q1 (roční dítě) s pultíkem a Q3 (tříleté) s pásy.

Figurína Q1 odpovídá ročnímu dítěti, Q3 tříletému. Q1 vyklouznul a praštil se hlavou o strop. Q3 taky a tlak na jeho břicho byl asi třikrát vyšší než je přípustný limit.(zdroj zde)

Q1 figurína vyletěla ze sedačky s pultíkem.

Stejné auto, stejný test, Q3 figurína vyklouzla ze sedačky a praštila se hlavou o strop.

Q3 vyklouznul ze sedačky a praštil se hlavou o stop. Q1 vyklouznul.

Závěr z tohoto testování tedy je, že autosedačky s pultíkem mají vážné bazpečnostní problémy v nejčastějších nehodách, což je čelní náraz (respektive čelní náraz s částečným překryvem.) Může dojít k vyklounutí dítěte ze sedačky. Přitom udržení dítěte v sedačce je její základní a nejdůležitější funkcí.

Výsledky studie:
Figuríny 1 nebo 1,5 ročního dítěte

• Q1,5 vyklouznutí (trup mimo sedačku)
• Q1 úplné vyklouznutí ze sedačky
• Q1 částečné vyklouznutí s úderem do hlavy o strop nebo o vedlejší autosedačku

Figurína tříletého dítěte:

• vyklouznutí ze sedačky
• úder hlavou o strop
• tlak na břicho vyšší než stanovený limit

Závěry testování autosedaček s pultíkem v anglickém originále.

Zranění v oblasti břicha a hrudníku

Kromě vyklouznutí je velkým rizikem i zvýšený tlak na břicho, vyšší než je stanovený limit zranění. Limit je 1,13 baru a bylo jim naměřeno až 5-6 barů (zdroj zde). U figurín meších než tříletých se ani tlak na dutinu břišní neměří. Stejně tak stlačení hrudníku překračuje limit zranění pro figuríny ročních i tříletých dětí. Autosedačky s pásy jsou v obou případech pod limitem. Zdroj zde.

Dalším nebezpečím je to, že pultík se nedá přizpůsobit každému dítěti a poloha pultíku se nemění s tím, jak dítě roste. Takže není v té výšce, kde by měl ideálně být. Malé a hubené děti můžou mít pultík v úrovni prsou. Při nárazu tak pultík zadrží trup dítěte a dopředu jde jen hlava. Dítě se praští hlavou o pultík, což může mít za následem poranění hlavy, síla působící na krk je příliš velká a může dojít k jeho poranění a tlak na hrudník je velký natolik, že může dojít k zlomení žeber a poranění orgánů v hrudním koši. Naopak u velkých a obézních dětí působí většina tlaku na dutinu břišní a může tak docházet k poranění vnitřních orgánů.

Závěr

Překlad závěru této studie: Není jasné, jaké budou následky současného návratu autosedaček s pultem. Nebyly zjištěny žádné jasné výhody a naopak byly nalezeny potenciální rizika. Zároveň není jasné, jestli současné testování poskytuje dostačující informace o reálné situaci. Je tedy třeba opatrnosti s těmito systémy a dále je zkoumat.

Takže autosedačky s pultíkem nemají prokazatelné výhody oproti autosedačkám s pásy. Nejsou lepší pro hlavu a krk. Navíc je u nich vyšší riziko vyklouznutí, zranění břicha a zranění hrudníku. Přesto lidi tyto autosedačky kupují s vírou, že jsou nejbezpečnější. Protože mají nejlepší hodnocení podle spotřebitelských testů.

Jak je to možné? Jak je možné, že nám tvrdí, že jsou nejbezpečnější, když mají tolik rizik? Proč mají kritéria nastavená tak, že vlastně neukazují reálnou situaci? A je možné, že by firmy vyráběly autosedačky s cílem, aby vyhrály spotřebitelské testy a tím pádem aby se nejlépe prodávaly? Že by pro ně byl důležitější úspěch v těchto testech než skutečná bezpečnost?





Mimochodem tady je jedno video z testů EuroNCAP, kde jsou obě děti v autosedačkách proti směru jízdy.

Recenze | boty Little Blue Lamb Originals

Dneska je u nás krásně a teplo jako v létě a já pro vás mám recenzi zimních bot. Je pravda, že si je Eduard moc neužil, protože tady letos prostě nebyla zima. Boty jsou to fakt teplé, mají měkký a hebký kožíšek venitř, že bych si tam nejraši vlezla sama. Celá. Ale k té recenzi.

Zimní barefoot boty se shánějí špatně, když má bota fakt tenkou podrážku, tak logicky není moc teplá. Něco se dá řešit teplou ponožkou, ale když je velká zima, tak to chce i teplé zimní boty. Tak jsem Edovi pořídila Little Blue Lamb z nové řady Originals. Prý to má být opravdová barefoot kolekce. No není.

Velikost 25, délka vyndávací stélky 16 cm a šířka 6 cm.

Největším plusem je, jak jsou ty boty lehoučké. Jsou skoro až nemožně lehké. Když je vezmete poprvé do ruky, tak si říkáte, jak je možné, že jsou tak lehké? Jsou dostatečně široké, je tam místo na prsty i pro širší nohu, i když trochu ubírá ten zimní kožich. Stélka jde vyndat, takže se dá snadno ověřit velikost. A dají se hodně otevřít, aby se do nich dobře lezlo.

Podrážka je ohebná příčně i podélně, na patě trochu míň. Jenže ta podrážka je 8 mm tlustá, a to není žádný barefoot. Na zimu dobrý, izoluje od země a je ohebná, ale rozhodně skrz tu podrážku není cítit každý kamínek nebo nerovnost, nedává noze žádně podněty z povrchu země. 

Svrchní materiál je textilní, není tedy nepromokavý a nejsem si jistá, jestli by mu pomohla impregnace, my jsme to nepotřebovali. Ani na provedení si nemůžu ztěžovat, ale Eduard je fakt moc neunosil, vypadají pořád jako nové. Pořád jsou to ale levnější boty z Číny, takže od nich nemůžeme čekat super kvalitní boty, které vydrží několik let.

Za mě tedy jako zimní boty dobrý, když hledáte lehkou, širokou a teplou botu s ohebnou podrážkou. Jako jarní/letní/podzimní boty bych je nekupovala. Radši bych hledala nějaké opravdové barefoot boty s tenkou podrážkou, přes kterou je cítit terén a člověk tak dostává spoustu informací a podnětů pro nervovou soustavu. Protože sama nosím barefoot boty a vím, jak je to příjemné a pohodlné.

Svršky | Nakupování pomalu a správně

Většina z nás snad už někdy slyšela o slow fashion. Je to opak fast fashion, překvapivě. Fast fashion je móda z velkých řetězců, které nás tlačí do velkých nákupů a velmi často. Ve Španělsku člověk nakoupí průměrně 70 kusů oblečení za rok. To je jeden kus za pět dní. To je fakt hodně. Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak se všechno tohle oblečení vyrábí v děsivých podmínkách, o tom je spousta jiných článků (pokud o tom nic nevíte, tak si určitě něco najděte.) 

V dnešní době je totiž nakupování druhem zábavy. Kam jdeš? Jdu si zanakupovat. Zašopovat. Utratit nějaké peníze. Lidi chodí nakupovat, aby si zvedli náladu. A sebevědomí. Když se nad tím zamyslíte, tak to skoro nejde pochopit. Proč to ty lidi dělaj? Co je na tom baví? Jaká je to zábava? 

Pořád jsou tu nové trendy, pořád se objevuje něco nového, co rozhodně musíte mít a co se vám vlastně líbí. Abychom vypadali dobře, musíme sledovat módu a každou chívli kupovat něco nového. Hodně často se oblékáme tak, aby se to líbilo ostatním, aby se nám nesmáli. Což vypadá to jako scéna ze střední školy, ale fakt se to děje i v pracovních kolektivech.

A tak skončíte se skříní plnou věcí, které vlastně ani nechcete nosit. Nelíbí se vám, nehodí se vám, nesedí vám nebo se už po prvním nošení a praní deformují a rozpadají. Základním pravidlem pro nákupy je: Nekupuj nic, o čem si nejsi stoprocentně jistá, že si to vezmeš na sebe víc než třicetkrát. 

Moc se mi líbí tento obrázek z instagramu Evy Urbanové z obchodu Nila, který vysvětluje, co je to cost per wear.

Jsem rozhodnutá nakupovat rozumně. Radši kvalitní věci a málo. Nechci zahlcovat svoji skříň věcma, které mi nepřináší radost, a nechci zahlcovat planetu odpadem z oblečení. A od teď se budu snažit vyhýbat velkým a zlým řetězcům. Nejsem si jistá, jestli mi to půjde na 100%, ale budu se snažit. Mám totiž plán. A o něm bude článek příští středu.

Recept | Zdravá buchta z jablek a ovesných vloček

Dnes je pondělí a měl by tu být článek o autosedačkách, mám ho rozepsaný, ale dává mi zabrat, je k tomu dost článků. Tak ho odložím na příští týden, nevadí? Místo toho mám pro vás recept. Zdravý recept na buchtu z ovesných vloček a jablek, bez cukru a bez mouky, žádne zlo. Takže v podstatě je bezpečný pro děti tak jako autosedačky, o kterých píšu. Hezky jsem to vymyslela, že?

Recept je velmi jednoduchý a zvládnou ho i děti, teda pokud zvládnou nastrouhat jablka, nebo jim s tím tatínek pomůže třeba. Pak už jen smícháme dalších pár ingrediencí a upečeme. 

Ingredience na jeden plech:

• 6 nastrouhaných jablek
• 3,5 hrnku jemných ovesných vloček
• 2,5 hrnku jablečné šťávy nebo bio jablečného džusu
• 2 zralé banány
• 6 lžic olivového oleje
• skořice
• a podle chuti rozinky, ořechy, sušené meruňky apod.

Nastrouháme jablka do mísy, vidličkou rozmačkáme banán a smícháme všechny ingredience tak, aby se spojily, můžeme nechat chvilku odležet, aby vločky změkly a spojily se lépe. Plech vymažeme trochou olivového oleje a vložíme těsto, vařečkou nebo vidličkou ho umačkáme do rovnoměrné vrstvy. Můžeme posypat skořicí. Pečeme na 180 stupňů asi 40 minut. 

Jednoduché, rychlé, zdravé a dobré. Napište mi, jak vám chutnal, jestli to budete zkoušet.

Recenze | boty Kidofit

A máme tu další ze série recenzí dětských barefoot bot a to sandále značky Kidofit z USA. Naše dítě v nich strávilo celé léto, začínal v nich jezdit na odrážedle a zažily toho s námi hodně. Vydržely všechno a pořád vypadají jako nové. 

Boty Kidofit mají hodně tenkou podrážku, pár milimetrů, ani půl centimetru to nebude, a ta podrážka je průhledná. Je to průhledná guma, která má sloužit k ověření velikosti. Ale pokud doma nemáte skleněný stůl, na kterém bude dítě běhat a vy budete ležet pod stolem a sledovat ho, tak stejně nevím, jak tu velikost ověříte. Všichni víme, že velikost obuvi se měří a zkouší, když dítě stojí, a ne když má nohy nahoru. 

Je v tom moje ruka. Nemáme tříprsté dítě.

Nicméně ta podrážka je fakt tenká. V krabici s botami jsou i dvě vložky, zelená a žlutá, různě tlusté, které slouží k regulaci šířky boty. Takže když má dítě užší nohu, vložíte tlustší vložku. My jsme používali tu tenší vložku, ta má asi 2 mm, takže i tak boty zůstávají barefoot. Někteří lidé nedávají žádnou vložku, ale to bych nedělala v sandálech, bosé chodidlo na tu gumu asi není úplně příjemné. S ponožkama možná, ale četla jsem, že se v tom víc potí noha. No my radši s tenkou vložkou.

Tyto naše sandále mají skvělý systém stahování kolem kotníku. Mají totiž jeden pásek normálně přes nárt a pak ještě jeden pásek vzadu přes patu. dají se tak hezky stáhnout okolo kotníku. Navíc pokud jsou dítěti ještě trochu větší, tak je vzadu víc stáhnete, a tím se mu posune noha o trochu dopředu v té botě. Například já mám syndrom kupování moc velkých bot, aby mu to jako nebylo hned malé (nejen bot, dělám to i s oblečením), tak se nám to na začátku léta hodilo. 

Design bot je samozřejmě otázkou osobního vkusu, na můj vkus by Kidofit mohly být trochu jednodušší a střídmější, ale letoění nová kolekce už je lepší. Taky jako sandále by ty boty mohly být víc otevřené, ale asi není jednoduché skloubit ochranu nohy a otevřenost boty. Aspoň je mohlo dítě nosit úplně všude, i do lesa a na kolo a tak. Kvalita materiálu velmi dobrá, vydržely i nešetrné zacházení, nic se nerozlepilo, neodlepilo ani nepřetrhlo. 

Celkově jsem s nimi byla moc spokojená. Jak jsem si zvykla na ten design a neotevřenost, tak byly skvělé. Jsou o něco užší než Livie and Luca, ale na průměrnou nohu Eduarda byly šířkou dobré. Koupila bych je znova a asi je i koupím znova, až bude potřeba nových bot.

Svršky | Marie Kondo - vyházet a srovnat

V předchozím článku jsem psala o francouzkém šatníku o pěti kusech zde. Za rok si můžete koupit jen pět kusů oblečení, jen to, co opravdu potřebujete a co bude kvalitní a vydrží vám několik let. Cílem této metody je nemít ve skříni věci, které vlastně vůbec nenosíte. Ale jak se zabvit těch, co už tam jsou?

Já jsem poměrně pravidelně procházela svoji skříň, zhruba jednou za půl roku, roztřídila jsem věci na ty, co se mi líbí a nosím je, a pak na několik dalších kategorií (to se jednou bude hodit, až půjdu na pole, až půjdu na vysokohorský trek, až jednou budu pracovat v kanceláři atd.) Všechno tam zůstalo. 

Znáte Marii Kondo? Ta by ze mě neměla radost. Tato Japonka totiž založila filozofii vyhazování věcí. V podstatě. Napsala knihu The Life-Changing Magic of Tidying Up: The Japanese Art of Decluttering and Organizing, v češtině je to jenom Zázračný úklid. Mimochodem nechápu, jak je možné, že anglická, španělská, slovenská a další verze mají tak hezkou uklidňující obálku, z které čiší mír a klid a spokojenost, a na české verzi je mříž. Fakt nevím, kdo to mohl vymyslet a proč to tam dával?

Takže tato kniha vás naučí vyhazovat věci. Ale smysluplně. Základní myšlenkou je, že vyhodíte věci, které vám nepřináší radost. K celému procesu vyklízení si nejlepé vemte dovolenou, dejte děti babičkám, zapalte si svíčku a meditujte. Bez hudby, ta by vás rušila. Naučte se rozhodovat, jestli vám ta věc přináší radost. Nejlépe se prý začíná oblečením, protože to je nejméně emotivní, pak postupujte přes knihy až ke starým fotkám. A to po kategoriích, ne po částech bytu. Vezmeme všechny kalhoty a hodíme je na velkou hromadu. Z ní pak vybereme ty, které nám přináší radost. Ostatním poděkujeme a dáme je do pytle. Ano, poděkujeme, protože všechny věci mají svojí karmu a nechceme přece, aby na nás ty kalhoty byly navždy naštvaný. Takže díky, sloužili jste mi dobře, něco jsme spolu prožili, ale je čas jít dál. 

A pak přijde uklízení. Vzhledem k tomu, že vám toho moc nezbylo, to není zas tak težké. Uklízíme tak, aby naše věci byly šťastné. Paní Marie skládá věci do úhledných malých kvádříků, které se nevrství na sebe, ale rovnají se na stojáka vedle sebe. V komínku totiž ty trička dole trpí. Navíc je skoro nevytahujete, když jsou dole. Prý jsou takhle srovnané věci i šťasnější než na ramínkách.

A nakonec z toho je skříň, kterou máte rádi, jste šťastní, když ji otevřete, protože vaše věci jsou šťastné. Máte rádi všechno, co je uvnitř, takže nestojíte před plnou skříní s tím, že nemáte co na sebe. A všechno to má přesah i do vašeho běžného života. Jste prostě šťastní.

Zní to zajímavě a možná trochu divně. Ale já jsem teď v takové fázi změny šatníku, že tomu úplně rozumím. Brzdí mě teď dvě věci. První je, že nás za pár měsíců čeká stěhování, tak se mi nechce vyklízet věci, když to za chvíli budu dělat znova. Ale uznávám, že je to asi trochu výmluva, protože vytříděné věci by se pak balily líp. A druhá je, že nevím, kam dát to oblečení, co vytřídím. Protože dát to na charitu není tak jednoduché, vřele doporučuju článek na NILA blogu zde. Kontejnery na oblečení totiž patří soukromým firmám, které pak to oblečení prodávají v sekáčích. Což je řešením toho, aby ze starého oblečení nebyl zbytečný odpad, bude sloužit dál, ale není to prostě věnování charitě, aby to někomu pomohlo. Poslat oblečení do Afriky spíš škodí než pomáhá. A tak mám v plánu několik různých možností: něco nabídnu sestře a kamarádkám, něco zkusím prodat v bazárku, něco věnuju přímo do charitativního obchodu a něco hodím do jednoho kontejneru na recyklaci textilu, kde z toho dál něco vyrábí, to musím zjistit. 

Brzy tu tedy bude zpráva o tom, jak se mi podařil vykondovat šatník a co jsem udělala s tím oblečením, které už tam není. Zkusíte to? Přečtete si knihu? Napište mi, jak vám to jde a jak jste na tom.

A ještě nápad na konec. Pokud máte v ložnici skříň s obřím zrcadlem tak jako my (jsme v pronájmu a už tu byla), polepte ji látkou. Stačí oboustraná lepicí páska a naměřit kus látky, ustřihnout ho entlovacíma nůžkama (cik cak nůžky) a přilepit. Eduard má tu skříň děsně rád, rád na ni kouká.

Recenze autosedačky | Klippan Kiss 2

O značce Klippan se v Česku moc neví. Ve Španělsku je to asi nejčastější značka autosedaček proti směru jízdy. Mají je totiž moc dobře promyšlené a vydrží dlouho, doopravdy, ne jen podle údajů výrobce. Mému modelovi je 26 měsíců, měří 88 cm.

Základní body

• kategorie: 0-18 kg
• směr: PROTI směru jízdy
• upevnění: Isofix nebo pásy
• od narození: ano
• Plus test: ANO
• cena: 9490 Kč

Rozměry

• hloubka od sedadla: 77 cm
• maximální výška zádové opěrky: 67 cm
• hmotnost: 15 kg (udaná výrobcem)

Plusy

Klippan Kiss 2 je autosedačka pro děti od narození do 18 kg. Pro novorozence se dá používat jako vajíčko, má tři polohy a ta nejvíc sklopená je snad ještě více sklopená než většina vajíček, takže miminku nemůže přepadávat hlava dopředu. Podle návodů výrobce se dá používat jako vajíčko do 10 kg dítěte i bez té základny, upevněné jen pásem. Má vysunovací rukojeť, takže po sundání ze základny jde přenášet jako vajíčko a navíc má kolečka a další rukojeť, a tak jde převážet s dítětem uvnitř jako se vozí malé kufry na kolečkách.

Autosedačka má dvě části: vajíčko a základnu s nástavcem pro hlavu větších dětí. Takže když miminko roste, zůstává pořád ve stejné sedačce, jen se mu hlava vytahuje do té hlavové opěrky. S ní je sedačka dost vysoká, takže fakt vydrží až do těch 4 let. Zádová opěrka měří 67 cm a je nejvyšší v této kategorii, pro porovnání u Cybex Sirony je to 50 cm, a to je dost velký rozdíl. Pro větší děti je tam také hodně místa na nohy, není ta sedačka nalepená přímo na opěradle sedadla.

Mínusy

Mínusů jsem moc nenašla. Jedna majitelka této sedačky mi říkala, že v létě se v tom dítě hodně potí. Ten materiál opravdu nevypadá moc prodyšně, otázka je, jestli je to stejné nebo horší než u ostatních. Vyřešili to dokoupením prodyšné vložky.

Nejvíc sklopená poloha je podle návodu jen pro novorozence až do 9 kg. Nenašla jsem, proč by nešlo sklopit i větší dítě. Nemělo by tam tolik místa pro nohy, ale to dětem většinou nevadí. Myslím si, že na spaní by se to hodilo. Zkusím to zjistit. I tak se ale dá sklopit pro větší děti, má dvě polohy.

Výška pásu se nenastavuje automaticky, je potřeba ho naštelovat zezadu, ale to není věc, kterou byste dělali často. 

Závěr

Mně se Klippan Kiss 2 moc líbí. Je hodně vysoká, takže vydrží dlouho. Má dost místa pro nohy větších dětí. Je vhodná i pro novorozence, a to doopravdy, má tam to miminko dobrou polohu. Jde přenášet jako vajíčko a dokonce i převážet na kolečkách. A myslím si, že i ta cena je přijatelná, vhledem k tomu, jak dlouho vydrží a jaké má plusy. Upřímně kdybych teď vybírala autosedačku, vybrala bych tuto. 

Návody ke stažení v češtině najdete zde.

Tady ještě fotky s různě velkými dětmi, zdroj zde.

Novorozenec, maximálně sklopená

Dítě 26 měsíců, maximálně sklopená.

Dítě 5 let 10 měsíců, poloha nejvíc sedící.

Recenze | boty Livie and Luca

Naše dítě nosí a vždycky nosilo barefoot boty, tedy boty s tenkou podrážkou, měkké a dostatečně široké, v kterých se chodí skoro jako naboso. Jenom chrání nohu před propíchnutím hřebíkem. A před ošklivou městskou špínou. Lesní špína je v pohodě, ale ta městská je fakt ošklivá. Pokud si chcete přečíst článek o obouvání dětí a proč je lepší žádná bota než malá bota nebo tvrdá bota, doporučuji tenhle zde. Je moc dobře napsaný a jsou tam uvedené zdroje, tak to mám ráda. Nebo ještě tenhle článek.

Já pro vás dneska mám recenzi Edových prvních bot, byly to Livie and Luca zebry. Začal je nosit až půl roku po tom, co začal chodit, do té doby měl na ven jen kožené capáčky. Kupovala jsem je z internetu na základě obsáhlého studia různých možností... A byly dobré. Máme ve skříni ještě model Scuttles v oranžové, do kterého teprv Eduard dorůstá.

Livie and Luca Zebra červená vel. 22 resp. 6
vnitřní délka metrem 14 cm (výrobce udává 14,3 cm) šířka asi 6,5 cm

Livie and Luca Scuttles oranžová vel. 25 resp. 9
vnitřní délka metrem 16,4 cm (výrobce udává 16,4 cm) šířka asi 7 cm

Zebry jsou na podrážce Turf (Livie and Luca mají různé typy podrážek, Turf je z nich nejměkčí a nejtenší.) Když přišly, byla jsem z nich poněkud v rozpacích, protože mi připadaly tvrdé. Nové boty jsou vždycky o něco tvrdší, obzvlášť kožené, časem se pak rozchodí a změknou. Nicméně už mi rukama prošlo dost typů dětských barefoot bot a pořád si myslím, že Livie and Luca nejsou tak měkké a ohebné, jako třeba Kidofit nebo Zeazoo. Rozchodily se, podrážka už je měkká a je hezky tenká, je přes ni cítit skoro všechno, ale pořád je ta bota pevnější, než bych si představovala... Je možné, že je to i designem té vrchní části, že kvůli tomu nejsou tak ohebné. A na začátku jim dost pomohlo, když jsem je po večerech mačkala a ohýbala v ruce.

Mají trochu zvednutou špičku, což by boty mít neměly, ale jak je ta podrážka měkká, tak při došlápnutí si sedne dolů. Mě to teda úplně nepřesvědčilo, pořád mi přišla trochu zvednutá. A existují boty, které tu špičku takhle nahoru nemají. Zas je to prý lepší pro boty s větším nadměrkem, že v nich děti tolik nezakopávají, jako kdyby byly rovně, ale nevím. Eduard nezakopává v žádných, i když má větší nadměrek.

Nejlepší na nich je, jak jsou hezky široké. Jsou to asi nejširší dětské barefoot boty, co jsem viděla. A přitom bez problémů drží na noze, dají se dobře stáhnout kolem kotníku. Taky kvalita zpracování je velmi dobrá, materiál kvalitní. Zebrám se teda oloupaly oči, mají odřené čumáky (ale byly to první boty, tak se v nich dost zakopávalo) a na jedné botě vepředu popraskal šev, ta oranžová nit. Ale přežily a vydržely toho hodně. 

Celkově jsem s nima byla spokojená, Edovi se v nich dobře chodilo, jsou to boty kvalitní. Znova bych je ale nevybrala jako první boty, první bota podle mě musí být fakt měkká a fakt ohebná, bez špičky nahoru. Mám pro Edu ještě jedny Livie and Luca ve větším čísle asi tak na jaro, je to stejný typ podrážky, zase jsou trochu tvrdší, ale pro dítě, které už chodí víc než rok a půl už mi připadají v pořádku. Ještě se mi totiž nepodařilo najít ideální botu. Příští týden se tedy podíváme na další značku.

Svršky | Francouzký šatník o pěti kusech

Dnes vám napíšu článek, který vypadá, že je z úplně jiného rybníka, než všechny ostatní. Ale není tomu tak! On někam vede, ale bude to na pokračování... Jste zvědaví, co teda bude?

Dnes je to o francouzském šatníku o pěti kusech, anglicky 5 piece French wardrobe. Ve světě módních blogů je to známá a slavná věc, já jsem o tom četla poprvé minulý týden. Ale moc se mi to líbí!

V podstatě jde o to, že si vytvoříte šatník z jednoduchých kousků, které půjdou dobře kombinovat a zároveň budou kvalitní, takže je nebudete muset za půl roku vyhodit a koupit nové. To se mým tričkům děje poměrně pravidelně. Asi jsme na ně zlá nebo nevím. Asi se budu muset smířit s tím, že trička za 100 Kč fakt nejsou kvalitní.

Není to plán, jak neutrácet milióny peněz za oblečení, protože pokud chcete, aby vám oblečení pár let vydrželo, musí být kvalitní. A levné oblečení zpravidla není kvalitní, to je jedna ze zákonitostí našeho světa (s vyjímkami samozřejmě, jako všechny zákonitosti.)

Nemusíte mít ve skříni jen 5 kusů oblečení, ale za rok máte povoleno koupit si jenom pět kusů oblečení. Takže si musíte fakt dobře rozmyslet, co si koupíte. Co potřebujete. A jestli se vám ta sukně ve slevách opravdu líbí a potřebujete ji nebo jestli se vám na ni nejvíc líbí třikrát přelepená červená cenovka. 

Co na to říkáte? Já jdu do toho a jsem zvědavá. Prý mezi těch 5 kusů nemusíme počítat spodní prádlo a ponožky. Ale kabelky jo. Já asi budu muset investovat ještě do základních triček, protože ty moje jsou na tom fakt dost špatně. Primarku se už budu vyhýbat no.

Tu sukni jsem vrátila. Koupila jsem si místo ní džínové šaty, do kterých jsem se zamilovala. O těch vám napíšu příště, je k nim příběh. Můj letošní nákup zatím obsahuje:

1. džínové šaty (slevy Zara)
2. černá halenka (to je hezké slovo) (slevy COS)
3. džíny (H&M), které jsem si koupila ještě před projektem a možná bych si je rozmyslela... I když teď mám jen dvoje džíny, to není mnoho..

Takže už jsem za půlkou. To byl fofr. Ty trička asi fakt budu muset nakoupit mimo soutěž... 

Už tušíte, kam to bude směřovat? Těžko. Myslím si, že cíl ještě není vidět. Ale můžete hádat, zajímalo by mě to..