Teplo a vedro

Když někomu řeknu, že žijeme ve Španělsku, zalije se mu obličej vzpomínkami na dovolenou, na moře, na pláž, na volný a bezstarostný život. Jé, vy se máte. Nemáme, my tu nejsme na dovolené.

Když totiž žijete na takovém místě jako my, štve vás to děsný vedro, ten písek úplně všude, ty lidi, co jdou na celý den na pláž a pak jsou rudý jak španělská vlajka. Štve vás, že na pláž to trvá 20 minut metrem, kde je klimatizace na 18 stupňů, takže si musíte vzít sebou svetr pro sebe i pro dítě, ale stejně z toho budete mít oba rýmu. Štve vás, že je na pláži všechno drahý a turistický. Štve vás toho docela hodně. Má to hodně daleko k bezstarostnému životu na dovolené, kdy přejedení po snídani vylezete z hotelu rovnou na pláž, tam si vyvalíte pupek a nehnete se až do večeře vůbec nikam.

Ze všeho nejhorší je ale to vedro. Ranní procházka se psama se ještě dá, je sice už 32 stupňů v devět ráno, takže po sluníčku už jít nemůžeme, ale ve stínu to ještě jde. Dopoledne už začíná přituhovat, pomalu nám začne svítit do oken, takže zatahujeme žaluzije až k zemi, je tu tma, nehýbe se tu vzduch a potí se i náš větrák, který ničemu moc nepomáhá. Dítě spí od 11 do dvou, je pod ním spocený flek na posteli. A ve dvě začíná největší teplo, dítě se probouzí a co teď? Doma vedro, venku vedro. všude vedro. Na pláži nejostřejší slunce, tam to půjde až tak od pěti. 

Jezdíme autobusem do parku, tam jsou stromy a stín, trochu tam fouká. Beru sebou nafukovací minibazén. Takhle se to dá zvládnout. Občas se jezdíme zchladit to obchodního centra s klimatizací. To je děsný.

Můj drahý to teď četl a říká, že si moc stěžuju. Nestěžuju si, jenom říkám, jak je to doopravdy. Jsem ráda, že tu jsme, a určitě na to budeme rádi vzpomínat, až budeme zase jinde. Ale prostě to vedro je náročný. A pak je v Česku dvakrát za rok 30 stupňů a všichni děsně trpěj. Tak 30 vůbec nic není, ta pravá legrace začíná na 40 stupních.