Dětské autosedačky proti směru jízdy

Chci napsat článek o dětských autosedačkách proti směru jízdy. Je to dost zásadní téma, v Evropě už známé, ale v Česku skoro neznámé. Ve Švédsku, jako jedné ze zemí s nejnižším počtem úrazů dětí při autonehodách, jezdí děti do čtyř let proti směru jízdy. Nemají to dané zákonem, platí tam zákony jako jinde v EU, ale pro švédské rodiče je to samozřejmost. Vědí, že je to bezpečnější a bezpečnost je pro ně nejvyšší prioritou. Navíc i tito rodiče tak jezdili, když byli malými dětmi, autosedačky proti směru jízdy tam mají více než čtyřicetiletou tradici.

Zdroj zde

Historie

Všechno začalo ve Švédsku. Tam vynalezli první autosedačku, kde dítě sedělo proti směru jízdy, už v roce 1963. Jinde v tu dobu neměli ani ponětí o bezpečnosti dětí v autech. Vynálezce, profesor Bertil Aldman, byl inspirován startem vesmírné rakety - astronauté byli zatlačováni do svých sedadel, kde leželi proti směru zrychlení. Další Švéd Thomas Turbell se pak zasloužil o propagaci těchto autosedaček i přes to, že si všichni ťukali na čelo. Má přezdívku "father of rear facing," neboli protisměrný otec. (zdroj zde a zde)

Statistika

V letech 1992-2011 bylo ve Švédsku pouze 15 smrtelně zraněných dětí do čtyř let v autosedačkách proti směru jízdy, z toho 2 kvůli požáru, jedno kvůli utonutí a ostatní při katastrofálních nehodách např. srážkou s kamionem. Důležité také je, že k žádnému umrtí nedošlo při zadním nárazu, vždy jen při čelním nebo bočním nárazu. (zdroj zde)

Tady v grafu vidíme rozdíl mezi umrtností dětí v Německu a ve Švédsku. V Německu je to podobné jako v Česku, děti zhruba do jednoho roku jezdí ve vajíčku proti směru jízdy a od jednoho roku čelem dopředu. Je jasně vidět rozdíl u dětí ve věku jednoho roku, kde je v Německu nejvyšší počet smrtelných zranění (normalizovaně na počet dětí v dané zemi.) Je to pravděpodobně tím, že německé děti moc brzy mění autosedačky na ty po směru jízdy. (zdroj zde a zde)

Spoustu dalších statistik a studií můžete najít v tomto článku - zde.

Právo

V EU momentálně platí dvě směrnice pro homologaci autosedaček (tedy aby tomu výrobci vůbec mohli říkat autosedačka) starší ECE 44/04 a nová ECE R129, která platí od července 2013. Zatím si výrobci mohou vybrat, podle které směrnice si nechají autosedačku schválit, od roku 2018 už to půjde pouze podle té nové (starou autosedačku nemusíte vyhodit, jde o homolgaci nových modelů sedaček.)

Nejdůležitejší body nové směrnice ECE R129:

• autosedačky se testují nejen při čelním, ale také při bočním nárazu
• autosedačky pro děti do 15 měsíců musí vždy směřovat proti směru jízdy a musí se do ní vejít dítě minimálně do 83 cm výšky
• autosedačky proti směru jízdy se mohou používat v jakémkoliv věku
• všechny autosedačky se připevňují ISOFIXem a mají podpůrnou nohu na podlahu
• autosedačky nebudou děleny do skupin podle hmotnosti, ale podle výšky dítěte

Anatomie

Malé děti mají obří hlavu. Hlava tvoří čtvrtinu jejich těla, u dospělých je to jedna osmina. Zároveň mají krátký a nezpevněný krk a jejich břicho je dost velké, jak můžete vidět na obrázku. Tři nejzranitelnější body dítěte tedy jsou: hlava, krk a vniřní orgány v dutině břišní. 

Zdroj zde

Fyzika

Ze základních fyzikálních vzorečků se dá spočítat, že při čelním nárazu v rychlosti 50 km/h má dětská hlavička, která v 6 měsících váží asi 2 kg, tíhu 56 kg. Takže to malinký tělíčko a ten mini krček musí unést 56 kg.

(Kdybyste si to chtěli taky spočítat, tak tíha G = hmotnost m * zrychlení a. Zrychlení a = rozdíl rychlostí (50 km/h = 13,89 m/s - 0 m/s) / čas zastavení (0,5 s))

Když je dítě při takovém čelním nárazu v autosedačce po směru jízdy, pásy zadrží jeho ramena a tělo. Hlava je vymrštěna vpřed a krk není schopný ji udržet, a tak dochází k vážným úrazům, jejichž důsledky si asi dokážete představit... 

Autosedačka proti směru jízdy podpírá při nárazu páteř dítěte, jeho krk i hlavu. Videa z testování to myslím jasně ukazují...

Navíc při bočním nárazu je dítě v protisměrné autosedačce bržděním zatlačeno do její konstrukce a tím je chráněno. V posměrné autosedačce je hlava dítěte vymrštěna ven mimo konstrukci a tak dochází k vážnějším zraněním i v tomto případě.

V Česku je respektovanou autoritou přes autosedačky časopis dTest a jeho testy. Tady je doslovná citace z článku z roku 2014 (zdroj zde):

Jako účinná prevence proti nadměrné zátěži při nehodě funguje převoz dítěte sedícího v autosedačce umístěné proti směru jízdy. Pokud by došlo k čelnímu nárazu, tvrdá skořepina vytvoří pevnou oporu pro hlavičku, krček a zádíčka a nedojde k nebezpečnému trhnutí hlavičky. Tento způsob převozu doporučujeme pro miminka, která nemají dostatečně vyvinutou krční páteř. Proto se všechny autosedačky skupiny 0+ instalují právě takto. Ale pokud to dítěti nevadí, vozte ho v této poloze co nejdéle, tedy i v případě větších autosedaček.

Testování

Z testování autonehod s figurínami byla určena limitní síla, kterou vydrží krk dítěte vážícího 18 kg, a to 1350 N. (zdroj zde resp. zde z dubna 2008 W12&18.) V autosedačkách po směru jízdy je síla působící na krk 2500 N a více (u autosedačky s pultem naměřili 1974 N, zdroj zde). Trik je v tom, že žádné testy neměří zátěž krku. Takže dokud by té figuríně neupadla hlava, nepoznají, že je s krkem něco špatně.

Jediný test, který měří zátěž krku, je švédský Plus Test. Jako kritérium má sílu 1220 N (aby nedošlo k vážnému zranění.) No a tímto testem mají šanci projít pouze autosedačky proti směru jízdy. Hodnotí jenom bezpečnost autosedačky, ne jako jiné testy, které do hodnocení zahrnují, jak se s autosedačkou manipuluje, jak snadno se tam dá dát dítě, jestli se dá potah vyprat v pračce atd. Tady jsou výsledky testování ve Švédsku (je to švédsky, doporučuju překladač), až poslední sloupeček říká, jestli prošly Plus testem. Je to test nepovinný, a aby ho autosedačka splnila, musí uspět na všech sedadlech v autě a ve všech polohách, které jsou podle návodu možné. To znamená, že pokud je sedačka otočná, testem neprojde, i když proti směru jízdy by uspěla, po směru ne. V Plus testu se získává certifikát do 18 kg nebo do 25 kg, není v nich rozdíl bezpečnosti, ale doporučuje se autosedačka do 25 kg, aby dítě mohlo být delší dobu v protisměru. (zdroj zde)

V českém dTestu tvoří hodnocení z 50 % ochrana dítěte, 40 % obsluha a 10 % ergonomie. Takže vítěz testu vůbec nemusí být nejbezpečnější. Od roku 2015 mají nový testovací program, který by měl být náročnější a snad už mají i krční senzor, nepíšou teda jestli u všech figurín (zdroj zde "Jak testujeme"). Ovšem v testu z června 2015 není ani jedna sedačka proti směru jízdy (je tam jedna, která jde oběma směry, ale nejsou u ní rozlišené výsledky po a proti směru). A ani jedna sedačka nedosáhla vyššího hodnocení v čelním nárazu než "dobře" 60-79 %. Německé testování od ADAC je na tom stejně jako dTest, také ochrana dítěte tvoří 50 % celkové známky (více info německy zde, já německy neumím.) Navíc jsou v dTestu a v ADAC testu stejné modely autosedaček se stejnými výsledky.

Pultíky

Ještě dodatek k autosedačkám po směru jízdy s pultíkem. Tady je graf, na kterém jsou naměřené hodnoty síly působící na krk dítěte, modré jsou sedačky po směru, růžové proti směru jízdy. Jak už jsem psala výše, limitní síla, aby nedošlo k poškození krku, je 1220 N. Všechny autosedačky po směru jízdy tuto hranici překračují, a to i ty pultíkové. Mají sice nižší hodnoty, jsou lepší, ale pořád je to hodně a přes limit, více než 1500 N. (Zdroj zde, nepodařilo se mi dohledat původní článek, ale je citovaný i zde.)

A jedno ukázkové video, je tam vidět, že hlava jde pořád hodně dopředu a krk dostane zabrat, i když méně než u sedačky s pásy. A hlava se zabrzdí nárazem, pult není airbag, původně byl vymyšlen jen jako ochranné pouzdro na pás, aby dítě nezranil v oblasti břicha.

Závěr

Jakákoliv autosedačka proti směru jízdy je bezpečnější než nejlepší autosedačka po směru jízdy a to minimálně do čtyř let věku, čím déle, tím lépe.

Autosedačka, která má v návodu napsáno, že může být proti směru jízdy, ne že jen otočíte jakoukoliv!

Námitky

Nevejdou se mu tam nohy.

Pozorujte chvíli své dítě v normálním životě. Jak často sedí s nataženýma nohama? Skoro nikdy, není to pohodlné a děti to nedělají. A tak nepotřebují ani v autosedačce sedět s nataženýma nohama. Ani dospělí tak v autě nesedí. Naopak když dítě sedí po směru jízdy, nohy mu visí ve vzduchu. Jak dlouho by vám bylo příjemné tak sedět? Moc dlouho ne, dětem taky ne, tak si nohy opírají nebo skládají, ať sedí po směru jízdy nebo proti směru. 

Nic neuvidí.

Dítě v autě má vždycky (kromě prostředního sedadla vzadu) před sebou opěradlo sedadla. Buď spolujezdce, který má ještě vytaženou opěrku hlavy nahoru, nebo opěradlo zadního sedadla, kde může být opěrka hlavy až dole nebo tam ani nemusí být. Do boku vidí v obou případech stejně, ale po směru jízdy všechno ubíhá hrozně rychle a je těžké se zaměřit na určitou věc. Proti směru jízdy se věci venku naopak zpomalují. Výhled je ale nejvíc ovlivněn rozměry auta, a to hlavně velikostí zadního bočního okénka. 

Bude se nudit.

Asi jo, v autě se nudí každý. Ale když sedí rodič vedle dítěte v autosedačce proti směru jízdy, může s ním mnohem líp komunikovat, hrát hry, číst knihy, pouštět mu videa na telefonu a podobně. 

Bude zvracet.

Zvracení v autě je způsobeno tím, že nervová soustava nedokáže tak rychle zpracovávat to, co vidí oči. Proto je nejhorší koukat šikmo dopředu do strany, tam se to míhá nejrychleji. Jak už jsme psala, směrem dozadu se věci v zorném poli zpomalují, a tak s tím mozek nemá tolik práce. Pokud to ovšem nemá dítě vsugerováno, jako že "Ty určitě budeš zase zvracet, vem si radši hned pytlík!"

Pokud máte otázky nebo komentáře, napište mi tady pod článek, budu ráda.

Přípravy na dlouhou cestu autem

V srpnu nás čeká dlouhá cesta autem s celým družstve, chystáme se procestovat pár zemí a dojet do Česka. Bude to dlouhé, ale my to máme rádi, rádi jezdíme a objevujeme svět. Naposled jsme takhle jeli autem, když bylo Eduardovi půl roku, to ještě krásně spal většinu cesty. Teď už to bude jiné, rozhodně už tolik nespí. Na druhou stranu v roce a půl už se dá docela zabavit knížkami, hrami a v poslední řadě také tabletem. To bude moje eso v rukávu pro případy krize. Jinak bych byla ráda, kdyby tak netrávil úplně celou cestu... No uvidíme, jak to půjde.

zdroj: pinterest.com

Takže mě teď čekají přípravy. Musím vymyslet, co by tak to dítě mohlo bavit. Hry, knížky, hračky a taky aplikace do mobilu a tabletu. Ponořím se do hlubin internetu a nakonci vám podám zprávu o tom, jak to dopadlo a co jsem našla. Jakékoliv osvědčené tipy uvítám! 

Vesnický karneval + DIY kostým idiána

V pátek večer jsme byli na karnevalu u našich kamarádů, kteří bydlí v malé španělské vesnici. Španělští vesničané rádi slaví. Slaví v podstatě cokoliv (ve Valencii právě probíhají oslavy toho, že je červenec), často to souvisí s nějakým svatým a většinou to vůbec nevypadá jako náboženské oslavy.

V Enově slaví Pannu Marii (Španělé mají asi tak 360 různých Pan Marií), začalo to v pátek karnevalem a končí to v neděli průvodem s ohněm a plamenomety, aspoň podle toho, jak nám to popisovali, tam už nejdem. 

Pro Eduarda i mého drahého (MD) to byl první karneval v životě. Šli jsme za indiány a kovboje, kostýmy z toho, co dům dal plus jedna prachovka s peřím. Edovi jsem vytvořila kostým z jednoho trička s dlouhým rukávem, které jsem už chtěla vyhodit. Bylo by lepší hnědé, ale nebylo a takhle může jít příště i za Robina Hooda.

Tady je jednoduchý návod: Tričku jsme ustřihla spodní lem tak, aby zůstal v celku. Nastříhala jsem spodní třásně. Ustřihla jsem rukávy a nastříhala třásně na rukávech. Rukávy jsem taky nastříhala tak, aby zůstal zachovaný lem, a staly se z nich návleky na nohy. Ustřihla jsem lem výstřihu do špičky (ale časem se to hodně vytahalo, chtělo by to nějak zpevnit). Pak jsem vzala spodní lem trička, rozstřihla jsem ho na jednom místě, rozložila na něj peří, na to lem z výstřihu a přišila jsem to jednoduše cikcak stehem na stroji. Voilá! Udělal mi radost, můj indián, nechal si tu čelenku na sobě skoro celou dobu!

Výlet | Anna

Snažíme se každý víkend vyrazit někam na výlet. Hlavně proto, že jinak je tu nuda. A my rádi cestujeme a objevujeme nové kouty a zákoutí po okolí. 

Ve Španělsku je blbý, že je tady všechno daleko. Jak je to velká země a žije tu relativně málo lidí, tak je tu spousta prostoru, kde nic není. Jako vůbec nic. Takže když najdeme nějaký cíl hodinu od nás, radujeme se, jak je to blízko. A druhý věčný problém je zase to vedro. Na celodeňák nemůžeme, protože bychom se uškvařili. Tak vyrážíme třeba v pět odpoledne.

Minulý víkend jsme byli ve vesnici Anna, kde mají řeku! A v té řece je dokonce i voda! A v té vodě se dá i koupat a můžou tam i psi! Ideální kombinace. Bylo to tam moc hezký, ale v koupacích zónách byli trochu pochybní lidé a pěknej bordel. Ale výlet to byl pěkný.

Vracečka a slevy

Ahoj, jsem Tereza a jsem vracečka. Nakupuju oblečení ve velkých zlých obchodech a pak ho vracím. Masivně. Jako že vrátím víc než půlku toho, co nakoupím. A nakupuju jenom ve slevách.

Mám k tomu ale racionální vysvětlení - může za to moje dítě. (Samozřejmě, že za to nemůžu já!) Kvůli němu totiž nemám čas, nemůžu si nic vyzkoušet v obchodě, tak si to prostě koupím, doma si to vyzkouším a když se mi to nelíbí, tak to vrátím. Takhle to zní rozumně, ne?

Ale tím to nekončí, třeba teď v červnu, když začaly slevy v H&M, koupila jsme si šaty a tílko. Šaty jsou krásný, ty jsem hned odstřihla od cedulky, ale tílko jsem ještě chvíli nenosila a mezitím přišla druhá vlna slev! Takže tílko původně za 8 jsem koupila za 5 a teď nově stálo 3 eura. Tak jsem ho vrátila den před vypršením 30 denní lhůty a koupila si ho za 3 eura. Ale mám to promyšlený, platila jsem ho v hotovosti, aby mě nemohli sledovat podle kreditní karty (a že to určitě dělaj, určitě tam mají seznam všecho, co jsem nakoupila i vrátila.) To už zní trochu hůř, že? 

Nedělám to furt, nakupuju jen dvakrát ročně, když jsou slevy - v lednu a v červenci. A nakupuju hlavně pro to moje dítě, protože já z oblečení tak rychle nevyrostu (teda doufám! Zrovna jsem snědla čokoládový nanuk...), ale Eduard roste a potřebuje další oblečení. Takže z letošních slev má dítě hromádku o výšce prvních čtyř dílů Harryho Pottera, zatímco ta moje dosahuje pouze prvního dílu a ten je ze všech nejtenší! A dětské oblečení vracím proto, že ho nakoupím moc. Takže vlastně šetřím.

Myslela jsem si, že letos už to mám za sebou. Jenže dneska jsem tam byla znova, vrátit to tílko. A zdá se, že je nás vracečů víc! Oni tam totiž mají nový věci, co tam předtím nebyly. Asi se tam ještě porozhlídnu...

Teplo a vedro

Když někomu řeknu, že žijeme ve Španělsku, zalije se mu obličej vzpomínkami na dovolenou, na moře, na pláž, na volný a bezstarostný život. Jé, vy se máte. Nemáme, my tu nejsme na dovolené.

Když totiž žijete na takovém místě jako my, štve vás to děsný vedro, ten písek úplně všude, ty lidi, co jdou na celý den na pláž a pak jsou rudý jak španělská vlajka. Štve vás, že na pláž to trvá 20 minut metrem, kde je klimatizace na 18 stupňů, takže si musíte vzít sebou svetr pro sebe i pro dítě, ale stejně z toho budete mít oba rýmu. Štve vás, že je na pláži všechno drahý a turistický. Štve vás toho docela hodně. Má to hodně daleko k bezstarostnému životu na dovolené, kdy přejedení po snídani vylezete z hotelu rovnou na pláž, tam si vyvalíte pupek a nehnete se až do večeře vůbec nikam.

Ze všeho nejhorší je ale to vedro. Ranní procházka se psama se ještě dá, je sice už 32 stupňů v devět ráno, takže po sluníčku už jít nemůžeme, ale ve stínu to ještě jde. Dopoledne už začíná přituhovat, pomalu nám začne svítit do oken, takže zatahujeme žaluzije až k zemi, je tu tma, nehýbe se tu vzduch a potí se i náš větrák, který ničemu moc nepomáhá. Dítě spí od 11 do dvou, je pod ním spocený flek na posteli. A ve dvě začíná největší teplo, dítě se probouzí a co teď? Doma vedro, venku vedro. všude vedro. Na pláži nejostřejší slunce, tam to půjde až tak od pěti. 

Jezdíme autobusem do parku, tam jsou stromy a stín, trochu tam fouká. Beru sebou nafukovací minibazén. Takhle se to dá zvládnout. Občas se jezdíme zchladit to obchodního centra s klimatizací. To je děsný.

Můj drahý to teď četl a říká, že si moc stěžuju. Nestěžuju si, jenom říkám, jak je to doopravdy. Jsem ráda, že tu jsme, a určitě na to budeme rádi vzpomínat, až budeme zase jinde. Ale prostě to vedro je náročný. A pak je v Česku dvakrát za rok 30 stupňů a všichni děsně trpěj. Tak 30 vůbec nic není, ta pravá legrace začíná na 40 stupních.

Vedro a rýma

Máme tady ve Valencii vedro jako kůň. Není to žádné překvapení, takhle je tady každý rok celé léto. Pořád svítí slunce a je tu kolem 35 stupňů, přes den se musíme schovávat před sluncem a před vedrem někam do stínu, kde aspoň trochu fouká.

A já prostě nechápu, jak v tomhle vedru můžu mít rýmu?? Nejdřív dostal rýmu Eduard, rostou mu špičáky, tak jsem si říkala, že je to k tomu. A teď to mám i já a mně teda žádný zuby nerostou! Ach jo, je to otrava. Dítě se v noci budí s pláčem, nejde mu kojení, jak má ucpaný nos a já jsem vzhůru od sedmi, protože mně bolí hlava a musím smrkat. A to Eda ještě pořád spí! 

Snad to přejde brzo. Tak aspoň pár fotek pro lepší náladu.

Recenze | Odrážedlo pro nejmenší - Puky

Eduard je malé dítě. Jako že není moc velký ani vysoký. V roce a půl nosí oblečení 9-12 měsíců, některé kousky má i 6-9 měsíců. Teda nevypadá jako trpaslík, ale prostě neroste zbytečně moc. Asi nechce, abychom museli furt kupovat nové oblečení, je ohleduplný. (I když teda teď jsou zase slevy v obchodech, tak už jsem něco nakoupila no...)

Nicméně je to naše dítě velmi akční a pohyblivé, a tak k prvním narozeninám už dostal odrážedlo, jako kolo bez šlapek. Vybrala jsem mu asi nejmenší odrážedlo tohoto typu, co vůbec existuje, a dobře jsem udělala. Říkala jsem si, že třeba od 15 měsíců by mohl už začínat... Ale on v té době vůbec nedošáhl ze sedla na zem.

Tak je mu teď 19 měsíců a došáhne až teď a začíná trénovat. Zatím jenom doma, ale dost se mu to líbí. Vzteká se, když mu kolo spadne a musí ho znova zvedat. Jak nasedne, tak mrská nožkama jako Fred Flinstone a jede a jede, dokud nevrazí do zdi. 

Takže jsem ráda, že jsme vybrali zrovna Puky LRM, bála jsem se, že mu dlouho nevydrží, když je malá, ale vypadá to, že vydrží.

A musím doporučit obchod Neobyčejně.cz, kde jsme ho kupovali! Všechny odrážedla sami testují na svých dětech, píšou recenze a velmi obsáhlé popisy, najdete tam srovnávací tabulky a články, no prostě všechno, co je potřeba. Pokud potřebujete poradit, není problém jim napsat. A k odrážedlu Puky jsme dostali slevu na helmu.