Moje narozeniny

Dnes mám narozeniny. Všechno nejlepší mně! Díky. Je mi 29, příští rok mi bude 30... To už je hodně. 

Slavili jsme dneska úklidem celého bytu, protože nám za chvilku přijede návštěva. Od té doby, co mám dítě, mi ty narozeniny vůbec nepřipadají tak důležité... Edovy narozeniny jsou milionkrát důležitější! Možná je to proto, že jeho porodem jsem se stala matkou a je to pro mě významější životní událost než moje narození, které si nepamatuju, že ano. Možná to má čistě praktický důvod, že mu můžu chystat dárky a dort a oslavu a těšit se, jakou bude mít radost.

Dnešek jsme strávili na pláži, v moři a v parku s kamarádama. Uklízeli jsme až odpoledne a večer. A dostala jsem robota!! Teda spíš jsme se zrovna dneska dokopali k tomu, abychom ho koupili, vybíráme ho už od Vánoc. Každopádně už je doma a mám takové tušení, že z nás budou velmi dobří přátelé.

A asi před měsícem už jsme dostala krásný dárek od mého muže, který jsem si přála a tak trochu jsem si o něj napsala Ježíškovi (rozuměj poslala jsem mailem přesný odkaz s instrukcema.) Je to kabelka kolem pasu, děsně krásná a děsně praktická pro nošení dítěte v šátku nebo nosítku a také pro běhání za dítětem všemi směry rychlostí blesku. No není krásná?

Sobrasada ze sušených rajčat

Jedna rychlovka z kuchyně. Tady ve Španělsku se tomu říká sobrasada vegetal, normální sobrasada je totiž červená věc z masa, vegetariánská je ze sušených rajčat. Nechce se mi tomu říkat pomazánka, ale v podstatě je to pomazánka no. Možná je to podobné červenému pestu, to jsem nikdy nedělala, tak nevím. Ale je to děsně dobrý!

Sušená rajčata se tu prodávají opravdu suchá, ne namočená v oleji. A osobně příště dám míň česneku nebo ho nedám vůbec, protože syrový česnek moc nemusím, příjde mi, že přebije všechno ostatní. A španělská mletá paprika je taky jiná, než ta česká, taková výraznější, trochu jako uzená... Tady je recept:

50 g sušených rajčat 

20 g piniových oříšků

2 lžíce olivového oleje

1 stroužek česneku

1 lžíce mleté papriky

10-15 lístků bazalky

anýz, římský kmín, oregáno, sůl, pepř aj. podle chuti

Sušená rajčata jsem namočila do vody přes noc, jednou jsem ji vyměnila, aby ztratily co nejvíc soli, byly zrovna hodně slané. A pak už jen všechno do mixéru a rozmixovat na pastu, případně přidat olivový olej. Mažeme na chleba, pod to může přijít olivový olej, ale nemusí.

Výlet do Sierra de Gúdar

Včera jsme byli na moc hezkém výletě nedaleko od Valenci v pohoří Sierra de Gúdar. Teda nedaleko na španělské poměry, tady je všechno daleko, což vás donutí změnit pohled na věc. Ujeli jsme 350 km. Eduard byl zlatej, cestou do první vesnice spal a cestou z poslední vesnice taky spal. Pak v obcích byl napůl na zádech v KiBi a napůl chodil, protože tam skoro vůbec nejezdila auta.

Navštívili jsme krásné vesnice, kde jakoby se zastavil čas (i když tak to vypadá všude ve Španělsku mezi druhou a pátou hodinou) a ušli jsme jeden kilometr v přírodě. Byli jsme totiž v horách ai 1500 metrů vysoko a slunce tam bylo pěkně ostré, tak to nebylo na velkou turistiku. Příště si seou beru deštník a budu chodit s deštníkem, aby se mi to dítě na zádech neupeklo. Možná se mě zvěř v lesích bude bát, ale jinak to asi nepůjde. 

Tak a tady jsou fotky, jsou z telefonu, protože když jdeme v plné polní: my dva, Eduard a batoh na zádech a dva psi na vodítkách, tak jaksi nezbývají ruce na foťák. Nicméně to budeme trénovat a časem slibuju fotky z velkého foťáku.

Mora de Rubielos

Rubielos de Mora

Linares de Mora

Tady prý jsou pravěkké malby, nenašly jsme teda žádnou, ale bylo to tam hezké. To je ten jeden kilometr pěšky.

A tady je mapa naší trasy

Plavání miminek

Je hrozně moderní chodit s miminkama plavat do bazénu (fotky z bazénu nemám, tak aspoň z letošního poprvé na pláži). Tady ve Španělsku určitě a myslím si, že i v Česku. Některé rodiče k tomu asi žene snaha naučit dítě přežít, ale myslím si, že většina matek to dělá proto, že prostě s malým miminem se skoro nic jiného dělat nedá. Obzvlášť pokud někdo nenosí dítě v šátku nebo nosítku, to fakt nevím, co celý dny dělaj. Takže když chcete dítě na chvíli vypustit z kočárku, hned se to plavání nabízí. 

Já plavání nemám ráda, všechny plavecké sklony a vlohy u nás v rodině dostala moje sestra. Takže chudák Eduard byl poprvé v bazénu až v roce a půl (jako jo, vloni byl párkrát namočen v moři, ale jinak nic.) Nepřišlo mi nutný ho tam brát dřív, plavat se stejně naučí až později.

Španělské kolegyně matky mi vyprávěly, jak na jejich kurzu plavání hoděj miminko do vody, ono se sice neutopí, ale pláče, to nevadí, ono si zvykne, že jo. No a ty rodiče s nima vůbec do toho bazénu nevlezou! Odevzdaj malinkatý miminko cizímu člověku, kterej ho strká pod vodu! No to by mě asi trefilo, jen na něco takového koukat, i kdyby tam nebylo moje vlastní dítě. Prej je to trochu"chevy" (tj. heavy, náročný), ale asi to tak musí být, říkaj matky. No to určitě.

No ale nastal Edův čas a hlavně trochu moje nuda, co tady furt dělat, tak jsme vyrazili s kámoškama na volné plavání. A Edovi se to fakt líbí! A já to teda taky vydržím... Koupila jsme permanentku a začala jsem googlit "how to teach your baby to swim" a našla jsem krásná videa, o která se chci podělit! Jsou tam jednotlivé lekce hezky ukázané a je to rozumný styl, nehází děti do vody, nenutí je brečet, jsou na ně hodní. Tady je odkaz - klik, je to australská škola plavání z uswim.com. (I když Eduard se jako první naučil skákat ze břehu, celej se potopí a ani se netopí.) Od září možná půjdeme i na nějaký ten kurz, ale ještě uvidíme.

Se psy v letadle

Máme dva psy, malé bíle Jack Russell teriéry, jmenujou se Chuck a Legína. Několikrát jsme s nimi absolvovali cestu s letadlem, tak se s vámi podělím o naše zkušenosti.

Všechno záleží na cestovních podmínkách dané společnosti, většinou to najdete až v těch superdlouhých textech, ale najít se to dá. My jsme letěli s Vuelingem a bylo to bez problému. Naopak děsnou zkušenost máme se Smartwings. Je to jediná společnost, která lítá Praha – Valencia, ale dobrovolně bych s nima už nelítala. Měli jsme u nich rezervovaného psa na palubu přes jejich placenou! telefonickou infolinku, ještě potvrzení mailem. Když jsme se stěhovali do Španělska, přišli jsme na letiště se psem (v té době jsme měli jen jednoho) a oni nám řekli, že nám psa nevezmou. Fakt nám ho nevzali. To bylo děsný. Naštěstí asi po měsíci za námi jeli rodiče autem, tak nám Chucka přivezli. A to není jediný problém, co jsme se Smartwings měli my nebo ti, co za námi jezdí na návštěvy. Takže tam to rozhodně nedoporučuju. (Jinak psa berou na palubu, pokud váží míň než 5 kg i s přepravní taškou, můžou být maximálně dvě zvířata v letadle, ale jak si to místo pro psa zajistit, to fakt netuším. Ještě teď jsem naštvaná, když to píšu.)

S Vuelingem to je jiná. Tam máte krásně v procesu rezervace přímo na jejich stránkách možnost přidat a zaplatit psa. Můžou být také dva na palubě, pokud už je tam obsazeno, tak vám to tu možnost ani nenabídne. Platí se 40 euro za jednosměrnou cestu, jeden pes na jednu osobu, maximálně 8 kg včetně tašky. Chuck váží asi tak 8,2 kg, takže jsme vždycky napnutí, jestli nám budou dělat problémy... Váží se na check-in přepážce a správně by pes měl být v té přepravní tašce, která má dané rozměry, my máme tuto - klik a je super. Jednou se nám povedlo ho zvážit bez tašky a měl přesně 8 kg a jednou, když jsme letěli s Edou, psi leželi dole v kočárku a měli jsme toho tolik, že nám je paní ani nevážila.

Z dokladů musí mít psi určitě evropský petpas očkovací průkaz, mikročip a platná očkování. Pas kotrolují na check-inu, ale myslím si, že stejně nevědí, co tam mají kontrolovat. Nicméně to jsou věci, které byste udělali i dobrovolně před cestou do zahraničí. Některé země mají navíc i další požadavky a i se to mění, hledejte aktuální podmínky pro každou zemi. Ze začátku jsme i nechávali u veterináře vyplnit jakýsi dokument, ale chtěl za to 25 euro a bylo to k ničemu. 

Přes rentgen musíte psovi sundat vodítko a obojek a pronést ho v náručí. Na palubě naši psi vždycky spí, celou dobu. Nesmí opustit přepravku a jsou zastrčení pod našima nohama a pod sedadlem před námi. Jednou nám letuška nechtěla dovolit dva psi v jedné řadě, ale nevěděla co s náma, tak dělala, že nic nevidí. Dost nám pomohla roztomilost Eduarda. Po výstupu z letadla můžou psi normálně chodit po letišti, doporučuju sebou misku na vodu a případně nějakou kousací kost, kdyby bylo potřeba je na chvíli zabavit i v té přepravce na palubě, ale nikdy jsme to nepotřebovali. Naši psi jsou na přepravky zvyklí a vědí, že se v ní prostě spí. Je dobré to před cestou trénovat doma, nastoupíš sám do tašky, dostaneš dobrotu. Pro vyspělejší trénink doporučuju Crate games od Susan Garrett.

Takže se psem na palubě se to dá v pohodě zvládnout, důležitý je ten booking předem, aby tam ten pes fakt byl. Pak přepravka, čip, očkování a očkovací průkaz. A trénovat předem pobyt v přepravce.