Ve středu jsme vezli babičku a babičku do Alicante na letiště, a protože odlétaly kolem poledne, pojali jsme to jako výlet a návštěvu města. Don J. jezdí na letiště už téměř profesionáně, když k nám letí někdo ze Slezska, tak vždy do Alicante. Nicméně ve městě jsme ještě nikdy nebyli.
Z letiště jsme jeli dobrodružně bez navigace, jen podle cedulí, ale centrum jsme trefili. Zaparkovali jsme v přístavu v podzemí a vydali jsme se po plážové promenádě na sever, kde měl být výtah vykotlaný ve skále až nahoru na hrad. Výtah tam byl, ale hned u vchodu byl také zákaz psů. Zkusili jsme hlídače, jestli by to nešlo, když vezmem psy do rukou. No nešlo. Jedině v přepravce. A nahoře na hradě taky furt v přepravce. Hm, tak díky a adios.
Nevadí, trochu jsme s tím počítali. Španělé jsou prostě antipsí lidi. Tak jsme šli do ulic staré čtvrti, která je teda moc hezká. Uličky jak středomořské vesnice a turisti jen na jedné hlavní ulici s restauracema, jinak nikde. Jo, možná ještě nahoře na hradě, ale to nevíme, že jo.
Prošli jsme staré město jen tak, když se nám nějaká ulička líbila, tak jsme tam šli. Objevili jsme krásný park na úpatí kopce s hradem, byla tam i voda pro koupání psů a bylo to tam fakt hezký. Dole u katedrály jsme potkali italskou zmrzlinu, prý třetí nejlepší v celém Španělsku. Dali jsme si třeba čokoládu s limetkou a zázvorem, citrón s bazalkou, smetanovou s olivovým olejem a rozmarýnovým medem... Eduard dostal malinké kornoutky, většinu mi teda hodil na záda (skoro celou dobu byl na zádech v KiBi), ale byli jsme všichni spokojení.
Žádné komentáře:
Okomentovat