Oblékání do autosedačky

Dlouho tu nic nepřibylo, ale tajně pořád na něčem pracuju. Už brzy bude první z recenzí autosedaček PSJ (čti proti směru jízdy). 

Dnes tu máme jeden článek o oblékání dětí v zimě do autosedačky. Jasná zpráva je, že děti nesmí být do sedačky moc oblečené. Jde hlavně o kombinézy, zimní bundy a další buřtíkaté kousky (hezké slovo, že?)

Teď si vysvětlíme proč. Můžete si vyzkoušet jednoduchý pokus. Dát dítě do autosedačky v kombinéze, zapnout a utáhnout popruhy, jako normálně. Pak rozepnete popruhy a dítě vyndáte bez povolování popruhů, svléknete mu kombinézu a tlustý svetr a zapnete popruhy tak, jak byly nastavené. Bude je mít dítě na těsno kolem těla? Tak aby bylo bezpečně drženo v sedačce v případě nárazu?

Nebude. Bude mít popruhy volné a bude tam mít prostor, kudy by mohlo vypadnout. Zimní kombinéza a buřtíkaté bundy jsou tvořené látkou a nějakou výplní, oba tyto materiály se při silném zmáčknutí o hodně zmenší. A tak při nárazu by místo té kombinézy byla v podstatě jenom díra, popruhy by nebyly utažené kolem těla, ale měly by tam mezeru o tloušťce té zimní bundy, tak jako v našem pokusu. 

A když ty pásy hodně utáhnu, aby to mělo dítě fakt na těsno i přes bundu? Neutáhnete to tak silně, jakou sílu bude mít případný náraz. Jednak asi nemáte takovou sílu a jednak by to vašemu dítěti nebylo úplně příjemné být celou dobu tak napevno utažené.

Takže dítě do autosedačky svlékneme do trička a mikiny nebo svetru, zapneme do sedačky a přes pásy ho můžeme přikrýt dekou nebo mu navlíkneme bundu obráceně, tedy zadek dopředu a ruce do rukávů. 

To samé platí pro péřové peřinky, které někteří, v čele s jednou paní cvičitelkou, doporučují používat vždy a všude, včetně autosedačky. Bezpečné to není ani náhodou. Já si teda ani neumím představit, jaky by šlo dítě v peřince do autosedačky pořádně připoutat. Je potřeba používat fusaky, které mají připravené díry pro popruhy autosedačky, takže položíte fusak, protáhnete popruhy, vložíte dítě, připoutáte dítě, utáhnete popruhy a pak zabalíte fusak. 

A znovu musím napsat, že to všechno platí, i když jedete jenom kousek, jenom po vesnici, jenom ráno, když nejezdí auta a podobně. Na jakkoli krátké cestě se může stát nehoda... Ta chvilka svlékání a oblékání za to stojí.

Z cest | Z Česka do Španělska

Cestou z Česka do Španělska jsme zase jeli cestovatelsky, tentokrát na tři noci. Když se jede bez cestovatelských zastávek, dá se to zvládnout za den a třičtvrtě s jednou nocí v motelu ve Francii. My ale máme rádi přávě ty zastávky.

Jak je naším zvykem, neměli jsme žádný velký a podrobný plán. Večer před cestou jsme si na booking.com našli apartmán v Rakousku, těsně u hranic s Německem a Švýcarskem, říkali jsme si, že tam někam bychom asi mohli dojet. Cestou jsme se stavili v Regensburgu, prošli jsme historické centrum, ale jejich slavný most byl uzavřený a celý v lešení. Jako zastávka to bylo hezké, jako cíl výletu z Česka by to nebylo zas tak vyjímečné a krásné, aby to za to stálo...

Po menších silničních strastích (posledních 20 km byla uzavřená silnice, žádná objížďka, museli bychom jet asi o 100 km dál, kus jsme projeli za jinýma autama přes zákaz, kus jsme objížděli přes mini cesty v obcích a tak), jsme dorazili do krásného čistého apartmánu. Eda usnul asi v šest večer, takže jsme pak velmi ocenili připravené hračky. Usnul večer asi v jedenáct a my s ním.

Ještě večer jsme se rozhodli, že vlastně když má být zítra hezky, mohli bychom na Pilatus ve Švýcarsku! Cestou tam jsme ho vyřadili pro nepřízeň počasí, ale teď to vypadalo téměř ideálně. Naplánovali jsme si tedy další noc na motel ve Francii, který není nutné bookovat, a vyrazili jsme.

A ještě že tak! Byla to krása! Vyjeli jsme nejstrmější železnicí nahoru (je teda dost drahá, švýcarské ceny, 72 franků zpáteční pro jednu osobu, dítě zdarma, psi povoleni za 14 franků jeden), ale už ten vlak byl zážitek, byla fakt strmá. Cestou zpátky nás pan strojvůdce nechal jet v zadní kabině řidiče, to se nám líbilo všem. Nahoře bylo krásně, slunce, teplo, nefoukalo. Šli jsme na výlet po hřebeni na vyhlídku, asi hodinu a půl tam a zpátky. No občas to bylo i trochu závraťotvorné. Fakt doporučuju, jestli pojedete kolem jako my a budete mít zrovna hezky.

Noc v motelu Ibis budget, v kterých vždycky ve Francii spíme, nás moc nenadchla, hlavně po rakouském apartmánu, který nás vyšel i levněji (61 euro, měli to jako 36 za noc plus 25 závěrečný úklid, v motelu jsme platili 63 euro včetně 10 za psy). Jediná výhoda je, že mají ve Francii hodně motelů a není nutné je bookovat předem, takže kam dojedete, tam spíte. Ale žádný luxus no.

Další den jsme byli v Lyonu, neděle dopoledne, čekali jsme všude klid. Jenže se tam zrovna běžel městský maraton, takže se nedalo dojet až do centra a hlavně výjezd z města nám trval hodinu. Prošli jsme centrum, kostel na kopci jsme viděli jen zespoda, do funiculeru nesmějí psi a pěšky by nám to trvalo dlouho. Ale byl tam trh a nakoupili jsme si dobroty na cestu.

Odpoledne jsme projeli celý zbytek Francie, stavili jsme se v Carcassone, kde je krásný hrad a historické centrum. My jsme to teda proběhli za Eduardem, měl zrovna běhací chvilku. Dál jsme jeli za Toulouse a do Pyrenejí, tam jsme měli z rána bookovaný apartmán v horském středisku Vielha. Apartmán nic extra, ale i tak o dost lepší než Ibis. K večeři jsme snědli grilované kuře, to je nejlepší cestovní večeře.

Další den jsme jeli přes hory, ale bylo ošklivo, tak jsme ani na procházku nešli. Stavěli jsme v městě Huesca na procházku a pak už zpátky do Valencie. Přes ty Pyreneje jsme si docela zajeli, ale po pobřeží jezdíme vždycky a je to nuda.

Eduard cestu zvládal ještě líp, než minule. Největší hit bylo kreslení, to jsme dělali tak půlku cesty. Četli jsme knížky, obrázkové knížky, okénkové knížky, jezdili jsme autama a jedli jsme, Edovi děsně chutnala malá rajčata z Lyonu. Zvládli jsme to krásně a už se těšíme na další cestu:)

Z cest | Ze Španělska do Česka

Přináším report z naší prázdninové cesty ze Španělska do Česka. Jeli jsme autem od čtvrtku do úterý, tedy celkem 6 dní. Ujeli jsme 3400 km, spali jsme třikrát v kempu, jednou u kamarádky doma a jednou v penzionu. My dva, rok a třičtvrtě staré dítě a dva psi. A bylo to skvělé!

Den první

Vyrazili jsme z Valencie, jeli jsme tři hodiny do Zaragozy, z toho dvě hodiny Eda spal. Tam jsme prošli centrum, obří náměstí s katedrálou, a jeli jsme dál dvě hodiny do Pamplony. Cestou jsme se zastavili v městečku Olite s hezkým historickým centrem a hradem. U Pamplony jsme našli kemp hned vedle města, postavili jsme stan a jeli na noční prohlídku města. Ta ulice, kde se běhá s býky, byla úplně plná lidí popíjejících víno a pivo z barů, stáli nebo seděli na ulicích a bavili se. Na náměstí byl koncert veselého orchestru, muzikanti tancovali a běhali a užívali si to. Mělo to město krásnou atmosféru.

Den druhý

Ráno jsme jeli z Pamplony směrem do Bilbaa dvě hodiny, Eda spal. Prošli jsme centrum Bilbaa, je to hezké město, ale nejvýznamější je tamější Gugenheimovo muzeum, taky kolem něj byla spousta lidí. Dovnitř jsme nešli, byla tam velká fronta a hlavně by nás tam se psama stejně nepustili. Odpoledne jsme jeli na pobřeží na ostrov s malým kostelíkem San Juan de Gaztelugatxe, kam se dá dojít po úzké hrázi a schodech. Po výletě jsme pokračovali po pobřeží východním směrem, kde jsme našli kemp.

Den třetí

Ráno jsme vyjeli do San Sebastianu, bylo to míň než hodinu. Po naší skromné kempové snídani už jsme měli hlad, jenže všechny restaurace a bary s pinxos (typické jednohubky a malé porce, které jsou vystavené na baru, sami si naberete, co se vám líbí a rovnou na baru zaplatíte) byly ještě zavřené. Úderem jedenácté jsme objevili první otevřený bar, tak jsme si dali kávu a pinxos. Trochu nám tam pršelo, tak jsme jeli do Francie, Eda spal. Dojeli jsme k zálivu Ancharon, asi je to nejslavnější místo ve Francii, aspoň podle těch lidí to tak vypadalo. Přímo v městě Ancharon se nedalo zaparkovat, a to tam nic nebylo, jen plážová promenáda a ty lidi. Ale o kus dál je největší písečná duna v Evropě a to se nám moc líbilo. Večer jsme našli kemp, ale v noci už byla ve stanu pěkná zima.

Den čtvrtý

Ráno jsme měli v plánu Bordeaux. Dorazili jsme do centra asi za hodinu, prošli jsme nábřeží a historické centrum. Je to krásné město! Nemá tak výrazné jednotlivé památky, ale celkově vám připadá, jakobyste se vrátili o 100 let zpátky. Nejlepší atrakcí však byla fotána na nábřeží. Chvílema to vypadalo jako obyčejná dlažba, ale najednou začala ze zamě vycházet pára jako z rozprašovače. Děti v tom běhaly jako divé, a ne jenom děti. Pak najednou to přestalo a za chvíli se z otvorů v zemi rozlila voda a vytvořila vrstvu asi tří centimetrů, no to bylo radosti! Eda se v tom vykoupal úplně celej. A pak usnul v nosítku u mě na zádech. Rychle jsme se vrátili do auta, aby radši spal cestou. Podařilo se a jeli jsme dál napříč Francií až do Clermot-Ferrand, kde bydlí kamarádka Zuzka, která nás nechala u sebe přespat. Jak jsme byli rádi za taplo a měkkou postel!

Den pátý

Zuzka šla ráno do práce a tak jsme pokračovali dál směrem do Švýcarska. Jeli jsme poměrně dlouho, Eda spal víc než dvě hodiny. Další zastávku jsme měli na severu Ženevského jezera v Montreaux. Prošli jsme promenádu, Eduard ji projel na odrážedle. Chtěli jsme do hor, ale byly trochu mraky. Tak jsme vyjeli autem co nejvýš, mezi chatky a pastviny, a tam jsme se prošli, bylo tam krásně! Na noc jsme měli rezervaci v penzionu v první německé vesnici za hranicemi se Švýcarskem, hezké město Engen.

Den šestý

Jelikož jsme večer dojeli za tmy, nevěděli jsme, kde vlastně jsme. Ráno nás čekalo překvapení nádherného výhledu do kraje přímo z pokoje, bylo krásně, čerstvý vzduch, všude zeleň a kopce a hory. Prošli jsme se, Eda se projel na kole a vyrazili jsme přes Německo do Česka. V Německu jsme si dali na odpočívadle currywursta, poslední výletní zastávku jsme měli v Plzni a dojeli jsme domů.

Byla to skvělá cesta, bavilo nás to, líbilo se nám spaní ve stanu, Edovi a psíkům taky, líbily se nám všechny zastávky a všechno, co jsme cestou viděli. Eduard byl zlatej, v autě spal nebo si hrál (viz předchozí článek zde), chodil s námi pěšky nebo jezdil na kole nebo se nosil na zádech v nosítku. Závěrem vám teda chci říct, nebojte se cestovat s dětmi! Jde to a není to vůbec žádný problém.

Jak zabavit dítě v autě

Minulý týden jsme absolvovali dlouhou cestu autem s naším Eduardem. Projeli jsme Španělsko, Francii, Švýcarsko, Německo a Česko. 3400 km s dítětem rok a půl starým. Nebudu vám lhát, měla jsem obavy, jak to zvládnem. Ale bylo to skvělý! Cesta úplně v pohodě, Eda četl knihy, hrál si, kreslil, a když bylo nejhůř, tak hrál hry na tabletu. Tady jsou věci, které se nám osvědčily a které Eduarda bavily:

Knihy básní

Máme rádi knihy a nejradši knihy s básněmi. Edu ještě nebaví příběhy, ale baví ho, když u básniček cvičím a ukazuju a dělám divné zvuky. Taky se mu líbí, když je tam nějaké slovo, které už umí říct. A největší úspěch měl v knížce obrázek hrocha, který kaká. Zkoušela jsem i knihy s odklápecími obrázky, ale to skončilo jako debata o tom, jestli trhat neb netrhat.

Knihy obrázkové

Máme sérii knížek od Rotraut Susanne Bernerové Jaro, Léto, Podzim a Zima (4 knížky) a jsou skvělé. Mají jen 14 stran, ale jsou to ty tvrdé stránky pro malé děti, takže jsou poměrně trvanlivé. Na každé dvojstránce je nějaký výjev ze života prostého lidu - náměstí, nádraží, park atd. A odehrává se tam řada příběhů, třeba děda s babi nakládají dýni, na další stránce ji vezou na vozíku a nakonec ji dovezou na výstavu dýní. Eduarda baví hledat zvířata a dopravní prostředky a má ty knížky moc rád, vydrží si je dlouho prohlížet.

Kreslení a modelína

Chtěla jsem mít na cestu i nějakou tvůrčí zábavu, tak jsem vzala voskovky, sešit a modelínu. Zábava to byla dobrá, i když to dopadlo tak, že nejlepší bylo vkládat voskovky do krabičky a vysypávat ven, stejně tak jako modelínu. Kreslila jsem já a pořád jenom kytky a z modelíny jsem dělala koule, které Eduard házel všude kolem. Ale zábava to byla dobrá.

Hledání v rýži

V rámci příprav na cestu jsem našla hru s poklady v rýži a vyrobila jsem to během půl hodiny těsně před cestou. Do pevnějšího igeliťáku jsem nasypala rýži a různé barevné drobnosti jako korálky, mince, dřevěné a plastové korálky, zvířata, kytky, čísla, mince a tak, co dům (a asijský obchod) dal. Pak jsem ten igeliťák přilepila kobercovou páskou na plsť a bylo to. Není to velká krása, ale mělo to úspěch. Dítě to mačká, přesypává a prstama hledá poklady. Doporučuju dát dovnitř věci, co dítě zajímají, Eda chtěl pořád hledat kytky a ryby.

Tablet

No a když už nezabíralo nic z předchozího, přišel čas na tablet. O hrách a aplikacích, které se nám líbí, jsem už psala, najdete je v tomto článku. Zkoušeli jsme i krátké pohádky, máme pár dílů seriálu Mrňouskové nebo krtka, na chvilku dobrý, ale za chvíli to Eda chtěl mačkat a hrát něco víc akčního. Jsem ráda, že nám ta cesta šla dobře a že čas tabletu přicházel vždycky až ke konci, před zastávkou. Jinak jsme klidně dvě hodiny zvládli bez něj. Nicméně pro případ krize je to skvělá a spolehlivá věc.

Pro starší děti už se dají vymyslet i jiné věci, od čtení příběhů po hry jako hledání pokladů hmatem v pytlíku, hry slovní nebo i tvoření. O tom napíšu příště, až zase vyzkoušíme něco nového.